Nelze vyjádřit naši vděčnost nad bohatstvím Božích darů za těch osm let. Z počáteční snahy připomenout si dávné i nedávné křivdy a modlit se za odpuštění křivd a dobrou budoucnost vyrostl košatý strom setkání, přátelství i oživení téměř zapomenutých míst. Děkujeme všem a s důvěrou čekáme, co nám všem ještě Pán připraví. A zveme do České Kanady i vás.

 

Modlitební putování Českou Kanadou

„Hospodine, vždyť nejsem lepší než moji otcové...“ (1 Král 19,4)

15.–20. srpna 2006

První pouť měla být netradiční rekolekcí pro mladé lidi. Akce navazovala nejen na letní setkání pro mladé, které bratři karmelitání tradičně pořádali (Klášter zevnitř), ale i na aktivity a putování pražského Gymnázia Přírodní škola. Její členové se podíleli i na organizaci všech dalších akcí. Chtěli jsme si připomenout pohnutou historii kraje, zvlášť období konce 2. světové války a poválečnou dobu a vzpomenout na vyhnané české Němce z oblasti. Chtěli jsem putovat a modlit se za všechny oběti i pachatele, za odpuštění a smíření. Kromě čtyř bratří karmelitánů s námi vyrazilo i několik sester karmelitek Dítěte Ježíše. Naše cesta vedla první den do Waldkirchenu (tehdy ještě přes hraniční přechod) na hřbitov, kde odpočívá 25 dětí sudetských Němců z Jihlavy, které zemřely následkem poválečného odsunu. Další dny jsme putovali nádhernou krajinou České Kanady a navštívili zaniklé vesnice Rajchéřov, Romava, Staré Hutě, Košlák, Kuní, Pernárec a Košťálkov. Protože tam dnes je na místě vesnic jen porost a nevýrazné hromady ruin, chtěli jsme těm místům vrátit jejich jména. Proto jsme v blízkosti míst, kde stávala nějaká sakrální stavba vztyčili ceduli, na které česky a německy stálo jméno vesnice a její stručná historie.

Putování jsme zakončili pěším putováním ze Starého města pod Landštejnem do Kostelního Vydří. Akce byla nejen krásným setkáním, ale i nečekaně hlubokým duchovním zážitkem. Nikdo tehdy ještě netušil, že jde o pouhý začátek daleké cesty.

.

CESTA KE SMÍŘENÍ

Modlitební setkání v České Kanadě
postavení kříže na místě bývalé kaple Andělů strážných v Košťálkově

21. dubna 2007

Protože byla akce v létě úspěšná, chtěli jsme umožnit účast na podobném setkání i dalším kamarádům, kteří se jí neúčastnili. Rozhodli jsme se ale udělat další krok k oživení jednoho z míst, které jsme v létě navštívili. Během víkendové rekolekce jsme chtěli místo bývalé kaple v zaniklé vesnici Košťálkov uctíti trochu důstojněji. Proto jsme v rámci akce nejprve upravili místo, kde stávala kaple Andělů strážných, aby zde mohl být postaven kříž. Poprvé jsme pozvali i veřejnost z české i rakouské strany k společnému setkání, při kterém byl vztyčen a požehnán kříž a sloužena mše svatá. Ohlas byl zcela nečekaný, takže když jsme litaniemi ke všem svatým zahajovali procesí ke kříži v místě bývalé kaple, tísnilo se kolem cesty mnoho desítek lidí. A poprvé zde byli i Rakušané, kteří jako děti na našem území žili a byli vyhnáni. Minulost a současnost se propojily.

Pohraničím bez hranic

Putování krajinou České Kanady a vlastního srdce
12.–17. srpna 2008

Na letní putování jsme se do České Kanady vydali několik měsíců poté, co Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru a de facto byly zrušeny hranice. Vydali jsme se do míst, která nějak symbolizovala rozdělení. V promluvách O. Gorazda jsme se ale věnovali tématu hranic i ve smyslu společenském, osobním a duchovním. A tak zatímco naše cesta vedla na pomezní hrad Landštejn, do Kláštera u Nové Bystřice a na jih do Rakouska, uvědomovali jsme si, jakým zázrakem je dar svobody a volného pohybu. Akce ale tentokrát vyvrcholila v zaniklé vesnici Romava. Tam jsme společnými silami v poněkud „lesním“ stylu obnovili kapli. Dřevěný kříž s obrázkem P. Marie Bolestné (kaple bývala zasvěcena Nalezení Sv. Kříže), kamenná menza z prahu jednoho zbořeného domu. A mše svatá po více než šedesáti letech. Navzdory tomu, že celý den, kdy jsme kapli slavnostně obnovovali, pršelo a bouřilo, na pouti se sešlo skoro šedesát lidí z Čech, Moravy a Rakouska.

Zaniklé vesnice nejsou němé

9. května 2009

Po překrásné mši v létě na Romavě nám bylo líto toto místo opustit. A snad jsme si chtěli i trochu vynahradit počasí a umožnit i těm Rakušanům, kteří v létě na pouť nemohli přijít zažít mši svatou na místech, které byly mnohdy velmi úzce spojeny s jejich životy. Zároveň jsme chtěli obě zaniklé vesnice – námi nově připomenutá – nějakým způsobem duchovně propojit.
Několikakilometrové putování začalo v Košťálkově u obnoveného kříže, kde se sešli poutníci obou národností. Cestu nám zpříjemňovaly písně, duchovní promluvy i modlitba růžence nejen v češtině, ale podle zájmu i v němčině nebo latině. Odpoledne jsme pak procesím od statku Röschlových v rakouském Radschině doputovali na Romavu a zde v hojném počtu společně chválili Pána. Setkání s těmi, kteří v Romavě žili jako děti bylo téměř dojemné.

Zaniklé vesnice nejsou němé (II)

8. května 2010

Jednalo se již o druhou květnovou pouť na Romavu spojenou s rekolekcí v Kostelním Vydří. V Košťálkově jsme se opět sešli s pamětníky a se známými i novými lidmi z obou stran hranic. Z Košťálkova jsme putovali dále přes Klein Taxen, vrch Pyramide do Radschina. Cestou nás opět provázelo duchovní slovo Otce Gorazda. Odpoledního procesí a mše sv. v Romavě se zúčastnilo přes šedesát poutníků. Z akce se začala stávat tradice.

Křížem krážem ke svobodě

10.–15. srpna 2010

Uplynuly opět dva roky od posledního letního putování, když jsme se rozhodli se znovu sejít na delší dobu. Tentokrát jsme o vztazích mezi Čechy a Rakušany nechtěli jen mluvit, ale opravdu se více vzájemně poznat a prožít společné chvíle. Proto se na přípravě akce významně podílel Svatopluk Jánský z Jemnice se svými českými i rakouskými přáteli. Téma duchovních promluv O. Gorazda byla vnitřní a vnější svobody a nesvobody.
Putovali jsme kolem Dyje přes Raabs na zříceninu hradu Kollmitz, kde se nás ujalo několik rakouských rodin, připravili nám skvělý program a občerstvení. Následující den s námi i někteří z nich dále putovali na sever. Další útočiště nám poskytl pan farář Josef ve Waldkirchenu. V pátek jsme překročili, dnes již téměř pomyslnou hraniční čáru, a na české straně připravovali jámy a podstavce pro nové kříže, které jsme tam plánovali vztyčit. Putování jsme zakončili cestou z Košťálkova do Starého města pod Landštejnem. Během ní se k nám v sobotu připojili i další poutníci z obou stran hranic. Symbolicky jsme nesli tři dřevěné kříže, které jsme postupně vztyčili na křižovatce cest bývalé obce Pernárec a na místech zaniklých kaplí v bývalých vesnicích Kuní a Košlák. Společně prožitý den jsme zakončili poutní mší svatou v kostele ve Starém Městě pod Landštejnem.

Zaniklé vesnice nejsou němé (III)

7. května 2011

Již třetí květnovou romavskou pouť jsme se rozhodli zahájit v rakouském Reingers, kde místní sdružení pod vedením historika Niklase Perziho vybudovalo muzeum věnované zaniklým vesnicím a poválečnému vyhnání. Počasí nám přálo a setkání při mši svaté v Romavě bylo opět pro všechny silným společenským i duchovním zážitkem.

Zaniklé vesnice nejsou němé (IV)

5. května 2012

Začínáme opět v Košťálkově, tento rok ve funkci duchovního průvodce vystřídal O. Gorazda O. Andreas z rakouského Langau.

Pouť smíření – Zaniklé vesnice nejsou němé (V)

11. května 2013

Počasí je extrémně nepříznivé. Již v pátek se z oblohy valí proudy deště a po krátkém přerušení – v době, kdy v Košťálkově zahajujeme pouť, začíná v Klein-Taxen pršet znovu a hustě, navíc se ochlazuje. A snad se stává zázrak – navzdory vší nepohodě si všichni zachováváme radost v srdcích, vzájemné duchovní sdílení a pocit, že Pán jde s námi je hlubší než kdykoli jindy. Sváťa domlouvá, že studený oběd, na který zveme i rakouské přátele, můžeme sníst pod střechou v Radschině. Majitel statku nám ochotně poskytuje přístřeší a navíc nás zve i do kaple, v které máme duchovní slovo. Po krátkém rozvažování se rozhodujeme, že i mši svatou – vzhledem k neutuchajícímu dešti – přemístíme z venkovní kaple na Romavě právě do této kaple. Ale ani tento fakt nic neubírá hloubce našeho prožitku. Snad ještě nikdy nejsou rakouští a čeští poutníci spojeni v tak blízké společenství. Bohu díky.

Putování Českou Kanadou
s Biblí a deníkem Etty Hillesum

13.–18. srpna 2013

Uplynuly tři roky od posledního letního putování a pět let od obnovení kaple v Romavě. A tak jsme se rozhodli vyrazit do České Kanady znovu. A tentokrát si detailněji připomenout dramatické události 20. století – nejen poválečné vyhnání německy mluvících obyvatel, ale i perzekuci Židů, období „železné opony“ a doby, kdy Češi a Rakušané stáli na opačných stranách pomyslné fronty. Celou dobu nás doprovázely texty Etty Hillesum, židovské dívky, která dokázala najít nebývalou svobodu ducha u uprostřed nejhoršího pronásledování. A, již tradičně, hluboké duchovní promluvy O. Gorazda.
Cesta první den vedla opět na Montserrat u Slavonic a do Stálkova. Druhý den jsme putovali přes Landštejn a Klášter do Nové Bystřice. V pátek jsme se již sešli s početnou skupinou rakouských přátel a vydali se pod vedením historika Niklase Perziho po „Stezce 20. století“ z Nové Bystřice do rakouské obce Leopoldsdorf. Zde jsme měli v obecní kapli společně s místními Rakušany mši svatou a pak následoval společný večer, na kterém jsme měli možnost nejen povyprávět o historii našich poutí, ale i přátelsky pohovořit a na konec i zazpívat s kytarou u ohně. Pohostinství rodiny Weinstabl bylo krásné a nám všem přišlo jako další malý zázrak, že zde, kousek od bývalých „drátů“ můžeme společně sedět, hovořit a smát se.
V sobotu dopoledne jsme upravili romavskou kapli a její okolí, a u Röschlova statku na státní hranici, v místě, odkud každoročně vycházejí procesí „romavských“ poutí jsme vztyčili dřevěný kříž. A odpolední mše svatá v zaniklé vesnici byla opět vrcholným zážitkem.