17. července - nezávazná památka
Když za Francouzské revoluce nastalo pronásledování, nabídlo se šestnáct bosých karmelitek v městě Compiègne Bohu v oběť na usmíření jeho spravedlnosti a za dosažení pokoje pro církev. Dne 24. června 1794 byly zatčeny a uvězněny. Tam přenášely na ostatní svou radost, úplnou odevzdanost Bohu a povzbuzovaly je ke statečnosti pramenící z lásky k Bohu. Byly odsouzeny k smrti pro svou věrnost církvi a řeholnímu stavu a pro úctu k svatým Srdcím Ježíšovu a Mariinu. Před svou popravou zazpívaly hymnus Veni Creator Spiritus a obnovily svaté sliby do rukou převorky Terezie od sv. Augustina. Byly popraveny v Paříži dne 17. července 1794.
Ze spisu „Cesta k dokonalosti" od sv.Terezie z Avily
(Život dokonalého řeholníka a důvěrného přítele Božího je trvalé mučednictví)
Život dokonalého řeholníka a důvěrného přítele Božího je trvalé mučednictví.
Na cestě k dokonalosti se zdá všechno velmi namáhavé a obtížné a právem: vždyť jde o boj, který vedeme sami se sebou. Sotva se však dáme do díla, Bůh působí v duši tak mocně a udílí jí tolik milostí, že všechno, co by se [jí] mohlo stát v tomto životě, jí připadá nicotné a nepatrné. A když my [řeholnice] uskutečňujeme tak velikou věc, jako je vzdát se pro Boha své svobody a podřídit ji rozhodování jiného [člověka], proč se tedy zdráháme umrtvovat své nitro? Vždyť tím se všechno ostatní stává záslužnějším a dokonalejším a vše konáme s větším potěšením a pokojem. K tomu dospějeme, když ponenáhlu nebudeme následovat svou vůli a své sklony ani v nejmenších věcech, až tak bude tělo zcela poddáno duchu.
Zcela, nebo alespoň největším dílem, záleží na tom, abychom odložily všechnu [zneklidňující] starostlivost o nás samotné a o naše pohodlí. Kdo totiž začne opravdově a upřímně sloužit Bohu, nemůže mu [chtít] obětovat nic menšího, než svůj život. Když mu již vydal svou vůli, čeho by se bál: Je-li vskutku opravdovým řeholníkem nebo člověkem oddaným modlitbě a touží-li požívat božských útěch a darů, nesmí se zaleknout pro Boha i zemřít a ať touží po mučednictví. Ostatně což neví, že život dobrého řeholníka, totiž toho, kdo chce patřit k velmi důvěrným přátelům Božím, je jedno dlouhé mučednictví? Nazývám je dlouhým. Srovnáme-li je s tím, jak byla [mučedníkům] vmžiku sťata hlava, lze je právem nazvat dlouhým, trvajícím po dlouhou dobu. Jinak ovšem je náš život krátký, život některých lidí dokonce velmi krátký. A cožpak víme, zda náš život nebude tak krátký, že skončí hodinu nebo jen okamžik poté, co jsme se rozhodli již z [celé] hloubi srdce sloužit Bohu? I to by se mohlo stát. Nespoléhejme teď proto na to, co jednou skončí, a tím méně na život, jehož ani jediný den nemáme jistý. Kdo by se nesnažil usilovně využít každé hodiny, když si je vědom, že může jít o jeho hodinu poslední?
Věřte mi tedy: je velice prospěšné být si tohoto vědomy. Učme se proto a navykejme si ve všem odpírat své vůli, což se nám jistě nebude dařit okamžitě a hned. Ale budete-li se snažit poctivě, uvidíte, že toho krok za krokem nakonec dosáhnete, a ani nebudete vědět, jak se vám to podařilo.
(kap.12, čl. 1-3)
Modlitba
Bože, tys blahoslavené Terezii a jejím družkám dal sílu Ducha svatého a z vrcholu Karmelu jsi je povolal k vítězství mučednictví. Dopřej nám, abychom věrnou láskou k tobě dospěli k patření na tvou vznešenou krásu v nebesích. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Řím 8,31b-39
Žalm: 126(125) 1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp.: 5
Evangelium: Jan 15,18-21
Související
Terezie od sv. Augustina a spolusestry, bl. († 1794)
