7. května - nezávazná památka

Narodil se pravděpodobně roku 1443 v městečku Erice blízko Trapani na Sicílii. Karmelský šat oblékl v konventu Zvěstování v Trapani, tam též studoval a přijal kněžské svěcení. Byl ustanoven představeným kláštera v Randazzu, kde se zachovávala observance prosazovaná generálem blahoslaveným Janem Sorethem, a zůstal tam až do své smrti roku 1490. Dokumenty procesu blahořečení dosvědčují jeho čistý, svatý život, v němž dokázal spojit horlivou řeholní kázeň s kněžskou i charitativní službou bližním. Bývá zobrazován s palmou v ruce a se šípem zabodnutým do čela. Tuto smrtelnou ránu mu prý kdosi zasadil dotčen jeho napomínáním, on však nikomu neprozradil jméno viníka. Je proto uctíván jako vyznavač, ne jako mučedník. Byl blahořečen v roce 1841. Jeho památka se v řádu slaví 8. května, v českém Karmelu však předchozího dne.

Z kanonického procesu

(Modlete se za ty, kdo vás pronásledují)

Znal jsem dobře bratra Aloise a v době, kdy žil v karmelitánském klášteře sv. Michaela ve městě Randazzo, jsme se velmi sblížili. Bratr Alois byl převorem. Vynikal ctnostmi, žil skromně o chlebu a vodě, vedl život vpravdě svatého a dobrého řeholníka, vyhýbal se styku s lidmi a věnoval se záležitostem svého vznešeného povolání. Pro ctnosti, jimiž předčil ostatní, upadl do nenávisti a bratři ho velmi sužovali. On však s neobyčejnou trpělivostí snášel všechny útrapy a týrání od svých bratří a stále usiloval o svůj duchovní pokrok a prospěch konventu. Pro přísnost života byl vyhublý, ve tváři bledý, ale jeho vpadlé oči zářily upřímností. Těm, kdo k němu přicházeli, dával příklad dobrého života, zvláště tomuto svědku, který k němu často chodil a jeho příkladem a svatými slovy býval dojat až k slzám.
Bratr Alois, ačkoli byl převorem, nevyhýbal se žádné práci, nýbrž se choval co nejpokorněji; v městě Randazzo u dveří domu žebral o chléb, vosk a jiné věci, aby zajistil obživu spolubratřím a pomáhal druhým. A zatímco on žebral o chléb, jiní chudáci prosili o almužnu jeho. Věděli, že většinou z vybraného chleba podaruje i druhé. Jednou na Boží hod velikonoční členové konventu jedli maso, ale on odmítl a vzal si podle svého zvyku chléb a vodu. To jsem slyšel od jeho druha, bratra Petra Cupaniho. Ten také vyprávěl, že když bratr Alois žebral po usedlostech a dvorcích, utržil ránu do čela a dlouho pak stonal. Když se ho však vícekrát ptali, kdo ho udeřil, neprozradil, jen s krajní trpělivostí opakoval: "Ať mu to Bůh odpustí, ať je to k chvále Boží."
Ke klášteru sv. Michaela vedla obávaná cesta, která měla špatnou pověst. Aby odstranil pohoršení a neřesti, jež tam byly páchány, získal pole a zbudoval cestu novou. Na její stavbě pracoval stejně jako ostatní, kteří mu na jeho prosby přišli pomoci. Když potřeboval pomoc pro svůj klášter, všichni mu ochotně přispěli, pamětlivi jeho dobroty, neboť s každým jednal laskavě a některé zval ke stolu..
Když zemřel, bylo jeho tělo dáno do rakve a vloženo za mříž pod oltář hlavního chrámu. Mnoho lidí ho zbožně vzývalo, zvláště nemocní zimnicí, a byli uzdravováni. O takových uzdraveních se mluvilo tehdy a zprávy o nich se objevují i dnes.

(P. Simonelli, Il B. Luigi Rabata, Roma, 1968, str. 74-76)

Modlitba

Bože, tys ozdobil blahoslaveného Aloise obdivuhodnou láskou a trpělivostí ve snášení bezpráví; slavíme dnes jeho památku a prosíme tě: dopřej nám, abychom jako on prokazovali lásku, milovali i své nepřátele a zasloužili si věčnou odměnu. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Řím 8,31b-39
Žalm 31(30) 3cd-4.6+8ab.16bc-17    Odp.: 6a
Evangelium: Mt 16,24-27

Související

Životopis bl. Aloise Rabaty