Doporučujeme
(anonymní modlitba)
Děkuji za svůj život, Pane,
za požehnané světlé dny.
I za ty, v kterých vichr vane,
dík za vše, co mi přinesly.
Děkuji za svůj život, Pane.Za radost vroucně chválím Tebe,
který ji mocně vyléváš.
Svou štědrou rukou kousek nebe
v pocitu štěstí rozdáváš.
Za radost vroucně chválím Tě.Za utrpení vděčný jsem.
Přijmi teď dík ze srdce mého
a sílu dej, když každý den
se dotknu utrpení Tvého.
Za utrpení, Pane, dík.I za smrt díky, snímající
závaží přetěžká a okovy.
Ta něžná družka, těšitelka bdící,
domů nás vede z kraje poroby.
I za smrt svou Ti děkuji.Díky i za soud pro mou duši.
Až tuto zemi opustím,
nezaváhám, byť strach mě kruší.
Vděčně Tě, Pane, velebím.
Díky i za soud pro mou duši.A za Tvou lásku otcovskou
bez hranic, Ti chválu vzdávám
a jako dítě s důvěrou
se nyní do Tvých dlaní vkládám.
Dík za Tvou lásku otcovskou.Z němčiny přeložila Kateřina Lainová
P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.
Každý z nás reagujeme na určitá jména bystrou pozorností. Tak tomu bylo i se mnou, když jsem před časem listoval starou knihou a našel v ní článek, který kdysi napsal Romano Guardini. Část textu jsem přeložil a rád bych ji nabídl i Vám (uvedu je kurzívou) a připojím své krátké zamyšlení.
Julén Urkiza, OCD
Na tomto dni spirituality1 mi připadlo za úkol poukázat na vztahy mezi Knihou života a Editou Steinovou neboli Terezií Benediktou od Kříže; a zvláště pak na přítomnost Tereziina Života v obrácení a v průběhu dalšího života pruské světice.
Na jedné straně tu máme před sebou Terezii, mimořádnou společensko-náboženskou a literární osobnost 16. století, a na straně druhé Editu Steinovou, jinou velkou ženu století dvacátého. A do oněch dvou staletí nacházíme obě ženy, Terezii i Editu, plně včleněné, z největší hloubi jejich bytí angažované v hledání pravdy, která dává životu smysl.
Podle Karmelimpulse 2000/I-IV
zpracoval Norbert Žuška, O.Carm.
Sjednocení s Bohem, jež Janův náčrtek Hůrky dokonalosti symbolicky vyjadřuje, je zároveň cílem i cestou duchovního života, jak jsme ukázali v závěru první části našeho pojednání. Cestou křesťanské víry, cestou důvěry, že Bůh se k nám ve své lásce sklonil a svou milostí nás se sebou sjednotil. Tuto cestu před námi Bůh otevírá, abychom po ní kráčeli, abychom se odvážili „dobrodružství“, k němuž nás skrze svého Syna zve. Odvážit se a „kráčet“ jsou tedy nároky kladené na nás, nároky vyžadující aktivitu z naší strany.