KARMEL

(OCD • blahoslavené • památka)

Texty propria

Blahoslavená Terezie od sv. Augustina a spolusestry, známé též jako mučednice z Compiègne, jsou prvními blahořečenými mučednicemi Francouzské revoluce. Sestry nabídly své životy Bohu jako smírnou oběť za pokoj pro církev a pro svou zemi. Společně pod gilotinou zahynulo čtrnáct sester a dvě laické služebné z komunity kláštera Vtělení v Compiègne (1).

Roku 1790 vyšel ve Francii dekret (2), kterým byly zrušeny všechny kláštery, které se nezabývaly vyučováním nebo ošetřováním nemocných. K moci se postupně dostávala jakobínská ideologie, která vyžadovala totální odkřesťanštění společnosti. Křesťanství mělo být nahrazeno kultem Nejvyšší bytosti (3). O Velikonocích roku 1792 compiègneská převorka spolusestrám navrhla, aby se obětovaly „jako celopalná oběť na usmíření Božího hněvu a aby pokoj, který jeho drahý Syn přišel přinést světu, byl znovu navrácen francouzské zemi a církvi“. Tento úkon obětování celá komunita od té doby denně obnovovala ve mši svaté. V září obdržely bosé karmelitky příkaz k opuštění svého zkonfiskovaného kláštera. Sestry si tedy pronajaly po skupinkách pokoje ve stejné čtvrti, ve čtyřech domech nedaleko od sebe. Kontakt mezi sebou udržovaly v přilehlých zahradách a vnitřních dvorcích. Byly však udány, 24. června roku 1794 zatčeny, uvězněny nejprve ve svém bývalém konventu a potom převezeny před tribunál do Paříže. Popraveny byly dne 17. července (4). Cestou na popraviště se sestry společně pomodlily Miserere, Te Deum a Salve Regina. Bezprostředně před smrtí zazpívaly hymnus Veni Creator Spiritus a do rukou převorky obnovily své řeholní sliby. Sestry byly odsouzeny k smrti pro svou věrnost Pánu a jeho církvi, samy nabídly své životy jako oběť smíření (5).
Blahořečeny byly 13. května roku 1906 papežem Piem X. (6).

Byly to tyto sestry:
Madeleine-Claudine Ledoine (matka Terezie od sv. Augustina), převorka, narozená 22. září 1752 v Paříži, sliby: 16. nebo 17. května 1775;
Marie-Anne (nebo Antoinette) Brideau (matka Sv. Louis), podpřevorka, narozená 7. prosince 1752 v Belfortu, sliby: 3. září 1771;
Marie-Anne Piedcourt (sestra od Ježíše Ukřižovaného), chórová sestra, narozená roku 1715, sliby: 1737, na popravišti řekla: „Odpouštím vám tak, jak si přeji, aby Bůh odpustil mně“;
Anne-Marie-Madeleine Thouret (sestra Charlotte od Vzkříšení), sakristiánka, narozená 16. září 1715 v Mouy, sliby: 19. srpna 1740, dvakrát podpřevorkou: v roce 1764 a 1778;
Marie-Antoniette nebo Anne Hanisset (sestra Terezie od Svatého Srdce Mariina), narozená v roce 1740 nebo 1742 v Remeši, sliby: 1764;
Marie-Francoise Gabrielle de Croissy (matka Henriette od Ježíše), narozená 18. června 1745 v Paříži, sliby: 22. února 1764, převorkou v letech 1779–1785;
Marie-Gabrielle Trezel (sestra Terezie od sv. Ignáce), chórová sestra, narozená 4. dubna 1743 v Compiègne, sliby: 12. prosince 1771;
Rose-Chretien de la Neuville (sestra Julie Louisa od Ježíše), vdova, chórová sestra, narozená roku 1741 v Loreau (nebo v Evreux), sliby: pravděpodobně v roce 1777;
Anne Petras (sestra Marie Henrietta od Prozřetelnosti), chórová sestra, narozená 17. června 1760 v Cajarc (Lot), sliby: 22. října 1786;
Pokud jde o sestru Euphrasii od Neposkvrněného početí, data se liší: jeden zdroj uvádí jméno Marie Claude Cyprienne Brard, narozená 12. května 1736, jiný: Kateřina Charlotte Brard, narozená 7. září 1736; shodné je místo narození Bourth a rok složení slibů 1757;
Marie-Genevieve Meunier (sestra Constance), novicka (7), narozená 28. května 1765 nebo 1766 v Saint-Denis, hábit přijala 16. prosince 1788. Na popraviště vystoupila za zpěvu „Laudate Dominum“ (Chvalte Pána).

K výše uvedeným mučednicím patří tři laické sestry (8) a dvě laické služebné.
Laické sestry:
Angelique Roussel (sestra Marie od Svatého Ducha), laická sestra, narozená 4. srpna 1742 v Fresnes, sliby: 14. května 1769;
Marie Dufour (sestra Sv. Marta), laická sestra, narozená 1. nebo 2. října 1742 v Beaune, do komunity vstoupila v roce 1772;
Julie nebo Juliette Vero-lot (sestra Sv. Francis Xavier), laická sestra, narozená 11. ledna 1764 v Laignes nebo v Lignieres, sliby: 12. ledna 1789.
Laické služebné:
Kateřina a Terezie Soironovy, narozené 2. února 1742 a 23. ledna 1748 v Compiègne, obě sloužily komunitě od roku 1772.

Zázraky, které byly prověřené a prokázané během procesu blahořečení:
uzdravení sestry Kláry od sv. Josefa, karmelitánské laické sestry z New Orleans umírající na rakovinu, v červnu roku 1897;
uzdravení umírajícího P. Roussarieho ze semináře v Brive 7. března 1897;
uzdravení sestry Sv. Marty od sv. Josefa, karmelitánské laické sestry z Vans, z tuberkulózy a abscesu v pravé noze, 1. prosince 1897;
uzdravení sestry Sv. Michaely, františkánky z Montmorillon, 9. dubna 1898.

Památku bl. Terezie od sv. Augustina a spolusester slavíme na Karmelu 17. července.

(1) A. M. Sicari píše: „Je třeba ještě upozornit, že se nesprávně hovoří o „šestnácti karmelitkách z Compiègne“; ve skutečnosti bylo zavražděných řeholnic pouze čtrnáct, další dvě oběti byly laické služebné, ovšem tak oddané, že se rozhodly sdílet osud sester až k přijetí stejné smrti a stejné slávy. A po těchto „slavných slibech“ mučednictví už mezi nimi nemůžeme dělat rozdíl. Rozhodnutím Božím patří mezi „šestnáct karmelitek“. Můžeme také hrdě dodat, že ze všech francouzských klášterů – ve kterých žilo kolem tisíce devíti set řeholnic – vystoupilo pouze pět nebo šest sester.“ (A. M. Sicari, Svatí Karmelu, KNA 2011, s. 97–98)
(2) Dekret ze 13. února 1790, kterým byly „zrušeny“ řeholní sliby a fakticky rozpuštěny kláštery. Řeholníkům, kteří by dobrovolně opustili svůj stav, byla nabídnuta státní penze. Kláštery byly konfiskovány, docházelo k hromadnému vyvražďování řeholníků a kněží, mnozí byli deportováni, mnozí raději včas emigrovali. V září roku 1792 tak bylo zabito jen v karmelitánském klášteře v Paříži 250 kněží.
(3) To se dotýkalo každodenního života. Sedmidenní týden byl nahrazen desetidenním, neděli vystřídala pravidelná slavnost Nejvyšší bytosti. Kostely byly uzavřeny, jejich mobiliář ničen. Právě za Francouzské revoluce vzniklo jako novotvar slovo vandalismus.
(4) Pro pohřbívání popravených vznikl v blízkosti popraviště, na pozemcích zkonfiskovaného kláštera augustiniánských kanovníků, nový hřbitov (Cimetière de Picpus). Sestry jsou zde pohřbeny v masovém hrobě, v němž jsou uloženy ostatky celkem 1306 obětí revolučního teroru (jedná se pouze o lidi popravené v kratičkém období mezi 14. červnem a 27. červencem roku 1794). Odhaduje se, že v období „Velkého teroru“, od října 1793 do července 1794, přišlo o život až 40 000 Francouzů.
(5) Pouhých deset dní po smrti sester došlo k tzv. thermidorskému převratu, který vedl k pádu jakobínské vlády a k ukončení nejhoršího teroru.
(6) Mučednická smrt sester našla ohlas i v literatuře a hudbě 20. století: Gertruda von Le Fort napsala novelu Poslední na popravišti (1931, v českém Zahradníčkově překladu o deset let později), která se stala předlohou dramatu Georga Bernanose Dialogy karmelitek (1947, vydáno posmrtně 1949). Kromě mnoha činoherních nastudování (poprvé v roce 1952) se Dialogy dočkaly i zhudebnění. Bernanosův text se stal libretem stejnojmenné opery Francise Poulenca (premiéra v roce 1957).
(7) Sestra Constance zůstala novickou až do své smrti, neboť jí – právě s odvoláním na onen dekret – bylo zabráněno ve složení slibů.
(8) Laické sestry neměly povinnost chórové modlitby.

(Podle Bl. Teresa of St. Augustine and... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Řím 8,31b–39
Žalm: 126(125),1–2ab.2cd–3.4–5.6     Odp.: 5
Evangelium: Jan 15,18–21