(člen škapulířového bratrstva • blahoslavený • nezávazná památka 12. srpna)

Texty propria

Blahoslavený Izidor Bakanja se narodil v Bokendela v Kongu kolem roku 1887. Izidor, člen domorodého kmene Boangi, se od chlapeckých let živil jako námezdní dělník prací pro belgické kolonialisty (1). Ke křesťanství se obrátil díky trapistickým misionářům; pokřtěn byl ve svých osmnácti letech 6. května roku 1906. Ve své rodné vesnici však byl jediným křesťanem, proto ji opustil a uchytil se jako posluhovač na belgické kaučukové plantáži. Mezi svými druhy v práci se snažil šířit křesťanství; ačkoliv neměl žádné vzdělání, považovali jej za katechistu (2).

Mnozí z belgických dozorců byli ateisté a nenáviděli misionáře, kteří bojovali za práva a spravedlnost pro domorodé obyvatelstvo; hanlivě a výsměšně užívali označení »mon père« (»můj otec«) pro kohokoli, kdo byl nějak spojen s náboženstvím. Izidor zakusil jejich nenávist, když požádal o dovolenou, aby mohl navštívit domov. Odmítli a nařídili mu, aby přestal učit své spolupracovníky modlitbě: „Chceš, aby se celá vesnice modlila, a nikdo nechce pracovat!“ Zakázali mu nosit karmelitánský škapulíř, a když neuposlechl, dvakrát jej zmrskali. Při druhém mrskání, 22. dubna roku 1909, mu dozorce strhl škapulíř z krku, připoutal ho a nasázel mu více než 100 ran bičem ze sloní kůže, který byl na konci opatřen hroty. Nechal ho pak připoutaného po celé dny.

Když kontroloval tuto plantáž inspektor (3), Izidor byl poslán do jiné vesnice. Podařilo se mu ukrýt v lese a pak se dovléci k inspektorovi: „Viděl jsem muže“, napsal zděšený inspektor, „který přišel z lesa a jehož záda byla rozdrásána hlubokými, hnisajícími, zapáchajícími ranami, pokrytými špínou a mouchami. Opíral se o dva klacky, aby se ke mně mohl přiblížit – nešel, ale vlekl se.“ Dozorce chtěl toto »zvíře mon père« zabít, ale inspektor mu v tom zabránil. Vzal Izidora domů a ošetřoval ho, ale ten věděl, že už se neuzdraví: „Uvidíte-li mou matku nebo půjdete-li k soudu anebo se setkáte s nějakým knězem, řekněte jim, že umírám, protože jsem křesťanem.“

Dva misionáři, kteří s ním strávili několik dní, vyprávěli, že zbožně přijal svátost nemocných a viatikum. Tito misionáři na Izidora naléhali, aby dozorci odpustil, a on je ujistil, že už to učinil. „Budu se za něho modlit. A když budu v nebi, budu se za něj modlit ještě víc,“ dodal.

Izidor zemřel na následky utrpěných zranění 15. srpna roku 1909, po několika měsících utrpení a modliteb, s růžencem v rukou a škapulířem kolem krku. Byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. 24. dubna roku 1994.

Památku blahoslaveného Izidora Bakanji si na Karmelu připomínáme 12. srpna.

(1) Krátce poté, co bylo v 70. letech 19. století prozkoumáno Evropany dosud neprobádané povodí řeky Kongo, vznikl „Svobodný stát Kongo“. Jednalo se o první kolonii na tomto území; existovala v letech 1885–1908 (časově se tedy právě kryje s životem bl. Izidora). Kolonie byla až do roku 1908 de facto soukromým vlastnictvím belgického krále Leopolda II., jehož režim se vyznačoval nesmírnou brutalitou a bezohledným rabováním přírodních zdrojů. Uvádí se, že v důsledku surové koloniální politiky klesl počet obyvatel kolonie během dvaceti let o deset milionů, snížil se tedy zhruba na polovinu.

(2) Katechista v misiích je ten, kdo není duchovním, ale je náležitě vzdělán ve speciální škole nebo pod vedením misionářů, vyniká křesťanským životem a vyučuje evangelium, liturgii a koná charitativní činnost. Nad to může být pověřen za nepřítomnosti či zaneprázdněnosti řádného udělovatele křtu (kněze a jáhna) udílet tuto svátost.

(3) Stále brutálnější masakry domorodého obyvatelstva vedly v letech 1904–1905 k ustavení mezinárodní vyšetřovací komise. Pod tlakem veřejného mínění byl nakonec Leopold II. donucen přenechat kolonii belgickému státu; kolonie se přejmenovala na Belgické Kongo (1908–1960). Od šedesátých let nese název Demokratická republika Kongo, s výjimkou let 1971–1997, kdy se stát jmenoval Zair.

(Z Bl. Isidore Bakanja... přeložil: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Jak 1,2–4.12
Žalm: 34(33),2–3.4–5.6–7.8–9     Odp.: 5b
Evangelium: Mt 10,17–22