Vtělení pramení z Boží dobroty, ale jako první se nám ukáže jedna tak úžasná, zářivá a překvapivá věc, že září jako oslepující znamení: totiž nekonečná pokora, již toto tajemství skrývá…

Bůh, bytí, nekonečno, dokonalost, všemohoucí Stvořitel, nekonečný a svrchovaný Pán všeho, jenž se stal člověkem, vešel do jedné duše a jednoho těla a objevil se na zemi jako člověk, jako ten nejposlednější z lidí. Pro mne to znamená hledat vždy to nejposlednější místo z posledních, stát se tak malým jako můj Mistr, abych byl s ním, kráčel krok za krokem za ním jako věrný služebník, jako věrný učedník, abych žil se svým Bohem, který takto prožil celý svůj pozemský život a dává mi k němu takový příklad ve svém narození.

(Charles de Foucauld /1858–1916/, La Dernière Place)