Včera nás přišel pozdravit P. Voillaume a doporučil nám usilovat o duchovní dětství. Dítě věří svému otci, když je s ním, nemá vůbec strach, slepě mu důvěřuje. Nestará se o to, „co budu jíst“ zítra, protože ví, že od toho je tu on.
Jak by se zachovala a co by si asi pomyslela Maria, kdyby se nedala vést duchovním dětstvím vyvěrajícím z její víry? Pochopila by tajemství Ježíšova narození? Dokázala by přijmout nepochopitelné povraždění nevinných dětí? Jak to, že při něm Všemohoucí nezasáhl, když předtím zázračně vybídl Josefa k útěku? Je zbytečné klást další a další otázky. Život Bohočlověka je tak velkým tajemstvím, že do něj může proniknout pouze víra přijatá s prostotou dítěte. Moje cesta je právě tato.

(Carlo Carretto /1910-1988/, deníkový zápis z 26. prosince 1954)