Nyní máme posvátnou postní dobu, dobu duchovních cvičení, jaká jsme kdysi pořádali s různými kongregacemi. … I my zde máme postní promluvy a postní pobožnosti. Nejlepší pobožností je ovšem vždycky život sám, život přijímaný radostně a pokojně se vším, co přináší, tím stvrzujeme svoje „Buď vůle tvá!“ A určitě to není věc pro slabé, protože se musí vynaložit veliká síla, aby člověk skrze zamlžený únorový den spatřil paprsky věčných Velikonoc, ale je to opojně krásné…

(Adolf Kajpr SJ /1902–1959/, dopis spolubratru; Dachau, 25. února 1945)