Roku 1683 oblehli Turci Vídeň. Spojené evropské armády neměly šanci konkurovat dvoj- až trojnásobné početní převaze osmanského vojska. Svědectví o krutosti invaze se nám dochovalo v podání křižovníka Jana Františka Beckovského /1658-1725/, který obléhání Vídně popsal takto:

„Mezitím Tataři vždy blíže k městu se blížili, však nejprve vedle a před sebou ležící města, městečka, tvrzi, vesnice, ano i celou krajinu z této strany Dunaje ohněm vypálili, staré lidi a nemluvňátka ukrutně postínali, takže celé silnice mrtvými těly sem i tam naplněné byly. Lidu pak věku dospělého do šedesáti tisícův zajali a Turkům prodali. [...] Do třech tisícův bomb neb ohnivých koulí do města vhodili, na domích hrubě velikých škod nadělali, mnoho lidu poranili a pobili, též skrze vyslané paliče oheň založili…“

Pádu Vídně se obávala celá Evropa, která by následně nebyla schopna čelit rychlému postupu vojsk. Nejen obyvatelé obléhaného města, ale celé národy (zejména Poláci) se utíkali o pomoc k Panně Marii a naléhavě vzývali její jméno. Dne 12. září 1683 byla osmanská armáda poražena a donucena k ústupu do Panonské nížiny. Jako poděkování za účinnou Mariinu pomoc ustanovil papež Inocenc XI. pro celou latinskou církev svátek Jména Panny Marie, který se od roku 1911 příhodně slaví v dnešní výroční den vítězné bitvy.

Když vanou větry zmatení a ty narazíš na skály pokušení, když vlny pýchy nebo rouhání nebo ctižádosti nebo závisti tebou hází sem a tam, obrať svůj pohled na Hvězdu, vzývej Marii. Když lodičkou tvého ducha otřásá nenávist nebo chamtivost nebo žádosti těla, obrať svůj pohled na Hvězdu, mysli na Marii. V dobách nebezpečí, v čase úzkosti, v těžkostech mysli na Marii, vzývej Marii. Ať její obraz nevybledne před tvým duchem, ať nevybledne ve tvém srdci. Abys obdržel pomoc její přímluvy, nepřestaň následovat jejího příkladu. Když ji následuješ, nesejdeš z cesty; když ji vzýváš, neztratíš naději; když na ni myslíš, nezbloudíš. Když tě drží, nepadneš; když tě ochraňuje, neupadneš do zoufalství a nebudeš se bát. Když tě vede, neunavíš se; když ti pomáhá, dosáhneš svého cíle.

(John Paschal, O.Carm. /+1361/, De tempore, Sermon 57 - Paschal zde po paměti cituje slavný text sv. Bernarda; úvodní citát ze spisu Poselkyně starých příběhův českých II/3 od J. Fr. Beckovského, 1715, citováno podle vydání z r. 1880)