O své blízké budoucnosti nevím nic… Zůstaneme v tomto úseku? Bude ofenziva? Vrátíme se k poklidnému životu v zákopech s režimem dovolených? – To není možné zjistit. Nepřetržitě tu kolují ty nejrozpornější řeči a nejhanebnější báchorky. Tři dny jsem nemohl sloužit mši a ještě nevím, kdy ji budu moci začít znovu slavit. Snažím se to vyrovnat tím, že v duchu (bohužel velmi zřídka a nedbale) konám ony dva základní náboženské úkony obětování a sjednocení, jejichž vůbec nejniternější realizací je mše. (…)

Zdá se, že zářijový útok rodinu ušetřil. Ne tak mé řádové bratry jezuity. Úmrtí jsou častá a postupně decimují nejkrásnější výkvět naší inteligence. (…) Vidíš, všechno je marnost, kromě zásady stát věrně na svém místě.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881-1955/, dopis z fronty, sestřenici, 15. října 1915; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914-1919, 2021)