Já tě neopouštím, a proto mě ani ty neopouštěj. To bude projev vděčnosti tvému Spasiteli. Z nás dvou budu šťastnější já, protože já tě potřebuji víc než ty mě. Já jsem ten, který víc hladoví. Snižuji se až k tomu, abych ti to řekl, abych vypadal jako žebrák. Překvapuje tě to, ale je to tak, protože já miluji víc, vždyť jsem láska. … Mé milé dítě, miluj mě! Vidíš, zase žebrám.

(Gabriela Bossisová /1874–1950/, deníkový zápis z 14. září 1944)