Neposkvrněné početí je jistě Mariino osobní privilegium, ovšem jako funkce katolicity jejího ANO: aby mohla bezmezně souhlasit – a priori a aniž by věděla, kam ji její souhlas povede - s každým skrytým spásným úradkem Božím a aby pak, v téže síle svého ANO, mohla dojít bez odporu až na konec Ježíšovy cesty. K tomu bylo nutné, aby byla prosta každého, i toho sebemenšího hříchu. Maria je tedy už předem vyvlastněna pro Boží dílo spásy…

Křtitel chce při Ježíšově křtu klást mez: „Já bych měl být pokřtěn od tebe“, a Ježíš musí tuto hranici výslovně odstranit: „Nech tak nyní“. Petr ji klade ještě rozhodněji: „Bůh uchovej, Pane. To se ti nikdy nestane!“, a Ježíš ji musí odklidit ještě bezohledněji: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě“. Maria žádnou mez nikdy nekladla…

(Hans Urs von Balthasar /1905–1988/, úryvek z textu Kněžská spiritualita)