Nejdražší matko, včera po poledni jsme dorazili do Řezna a cestou jsme se potýkali s mnoha nesnázemi a nepříjemnostmi kvůli ustavičným lijákům a záplavám a dalším věcem, které se obvykle za podobných okolností stávají. Není to nic, co by stálo za povšimnutí – jestliže se Bohu zalíbí přijmout mé utrpení, pak se mi tyto věci jeví jako úplné nic ve srovnání s mojí osamělostí, v níž se snažím odevzdat se, jak nejlépe umím. Neboť přišel-li náš Pán na tento svět, aby z lásky ke mně konal vůli svého Otce, tím větší mám já důvod odevzdat se do Jeho vůle. Vaše Důstojnosti, drahá matko, nepřestávejte mne horlivě svěřovat Boží Velebnosti, aby mi udělila milost vpravdě se rozhodnout snášet utrpení s pokorou, protože, drahá matko, je třeba velké pomoci, abychom se z celého srdce rozhodli pro takovou věc.

(br. Šimon od sv. Pavla OCD, dopis ct. Matce Elektě /1605–1663/, 5. července 1647)