Ještě jsem Ti nepoděkoval za Tvůj dopis z 22. prosince. Ano, ať je náš Pán stále víc světlem Tvého života, světlem, které sílí a kterého si vážíme čím dál víc s postupujícími léty, kdy se vysněná „vyústění“ našeho mládí uzavírají jedno po druhém a množí se rozčarování z nás samých i z druhých. – Máš naprostou pravdu, když se snažíš, aby v Institutu panovala láska k chudému: to je ten nejkřesťanštější, nejsociálnější, nejvýchovnější postoj, jaký si od tebe mohou tvoji žáci odnést. Přimět je, aby se sklonili se skutečným soucitem nad ubožákem, znamená poskytnout jim v jediném návyku kvintesenci veškeré lidské a katolické výchovy. V tomto směru nemůžeš nikdy přehánět.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis z fronty, sestřenici, 8. ledna 1916; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)