Doporučujeme
Žádná rodina není dokonalá a hotová jednou provždy, ale vyžaduje postupný rozvoj své schopnosti milovat. (…) Uvažování o plnosti, které jsme ještě nedosáhli, nám umožňuje relativizovat cestu, po níž se jako rodina v dějinách ubíráme, abychom přestali vyžadovat v meziosobních vztazích dokonalost, čistotu úmyslů a soudržnost, kterou budeme moci nalézt jenom v definitivním Království. Kromě toho nám to brání v tvrdém posuzování lidí, jejichž život podléhá veliké slabosti. Všichni jsme povoláni uchovávat živé tíhnutí k něčemu, co přesahuje nás i naše limity, a každá rodina má žít v této ustavičné pobídce. To, co nám bylo slíbeno, je ale stále větší…
(papež František, závěr apoštolské exhortace Amoris laetitia, odst. 325; 2016)