Bůh, který jediný je nejvýš svatý, je k nám nejenom milosrdný, ale dal své milosrdenství do rukou potencionálních hříšníků, aby si mohli vybírat mezi dobrem a zlem, aby mohli dobrem zlo překonávat a aby mohli získávat milosrdenství pro své duše tím, že jsou milosrdní vůči druhým.
Bůh ponechal hřích ve světě, aby v něm mohlo být odpuštění: ne pouze ono skryté odpuštění, kterým on sám očišťuje naše duše, ale také zjevné odpuštění, díky kterému jsme milosrdní jeden k druhému…
(Thomas Merton /1915–1968/, Žádný člověk není ostrov, 11.2)