Doporučujeme
To, co prožívám před světem a uprostřed světa, jenž byl vstřebán tvým Tělem, stal se tvým Tělem, můj Bože, není ani pohroužení monisty toužícího splynout s jednotou věcí, ani dojetí pohana, který se sklání k nohám hmatatelného božstva, ani pasivní odevzdanost kvietisty zmítaného mystickými energiemi.
Postoj, v němž mě utvrzuje tvá univerzální Přítomnost, přejímá něco ze síly těchto různých proudů, aniž by mě hnal k jakýmkoliv útesům. (…)
Stejně jako monista se ponořuji do naprosté Jednoty; ovšem tato Jednota, která mě přijímá, je tak dokonalá, že se v ní ztrácím, a zároveň v ní umím najít konečné dovršení své individuality.
Stejně jako pohan uctívám hmatatelného Boha. Dokonce se tohoto Boha dotýkám celým povrchem i hloubkou Světa hmoty, v němž se nacházím. Ale abych ho uchopil tak, jak bych chtěl (prostě abych se ho mohl dál dotýkat), musím jít stále dál, skrze a mimo veškeré uchopení, – aniž bych kdy mohl v něčem spočinout, – nesen v každém okamžiky tvory, a zároveň být připraven je každým okamžikem překročit, v neustálém přijímání a odpoutávání.
Jako kvietista se nechávám slastně kolébat božskou Fantazií. Zároveň však vím, že božská Vůle se mi v každém okamžiku zjeví jen v mezích mého úsilí. Tak jako Jákob se nedotknu Boha ve hmotě, dokud jím nebudu přemožen. (…)
Obohacen mízou světa stoupám k Duchu, který se na mě usmívá nade vším dobýváním, zahalen v konkrétní nádheře vesmíru. A takto ztracen v tajemství božského Těla nedokážu říci, které z těchto dvou blahoslavenství je zářivější: nalézt Slovo, abychom ovládli Hmotu, nebo ovládnout Hmotu, abychom dospěli k Božímu světlu a zakusili ho.
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, úryvek z textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)