Naše nacházení Boha, ať už bude mít jakoukoli podobu, nikdy nebude triumfálním průlomem „jednou provždy“: jde spíš o dlouhodobý proces, kdy se Bůh postupně stává méně abstraktním pojmem či ideou, a stále víc osobou, oním Ty. Jde nám naproti, čímž odpovídá na naše drobné, zdánlivě bezvýznamné úkony věrnosti. Všechny prvky našeho života – modlitba, práce, láska a služba druhým – jsou jen různými projevy či způsoby hledání a nalézání Boha. Ježíš skutečně slibuje, že těm, kdo ho milují tímto vytrvalým, realistickým, domáckým a skromným způsobem, bude už v tomto životě dopřána jistá zkušenost s ním: „A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec, i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Bůh, jehož skutečně s láskou hledáme, se nám dává nalézt už v tomto životě.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)