Všechna má radost a úspěch, veškerý důvod mého bytí, moje chuť k životu, můj Bože, se odvíjí od základní představy tvého spojení s vesmírem. Ať si ostatní podle svého vyššího poslání zvěstují nádheru tvého čistého Ducha! Co se týče mě, nechci a nemohu hlásat nic jiného než nesčetná rozšíření tvé Bytosti vtělené skrze Hmotu; nikdy nebudu umět hlásat nic jiného než Tajemství tvého Těla, ó Duše, která pronikáš všechno kolem nás!
Všemi zdroji, které ve mně vzbudila tvá tvůrčí přitažlivost, svým příliš chabým věděním, svými náboženskými vazbami, svým kněžstvím a (což je mi nejdražší) hlubinami svého lidského přesvědčení, zasvěcuji se, Ježíši, Tvému Tělu v celé jeho šíři: to jest Světu, který se skrze tvou moc a mou víru stal velkolepou a živoucí výhní, v níž všechno mizí a znovu se rodí, abych z něj žil a umíral.
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, závěr textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)