Dne 5. března v 18.30 na chodbě noviciátu: „Jsem plná radosti,“ sdělila mi sestra X.
Schválně jsem si zaznamenala datum, čas i místo výroku včetně zúčastněné osoby. Proč? Až se ti bude dařit hůř, budeš si moci říct: „Bůh se nemění. Není to tak, že bychom jeden den měli spolu skvělý vztah, a další den by byl na mě bezdůvodně naštvaný.“ A cosi stálého je i v člověku. (…) Proto mu denně opakuj: „Věřím, že tvoje láska a něha vůči mně je stálá, jsem tvůj poklad.“ Na tom se nic nemění.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)