Šabat nás učí, jak žít z milosti, neboť nám dává zakusit základní pravdu, že Boží lásku si nelze zasloužit žádným naším konáním. Dokud tvrdě pracujeme a využíváme své dary ke službě druhým a kromě dřiny prožíváme i radost z práce, jsme stále v nebezpečí věřit, že Boží lásku k nám aktivují naše skutky. Teprve když se opravdu zastavíme, učíme své srdce a duši, že jsme milováni nezávisle na tom, co děláme a jaké podáváme výkony. (…) Bez času na odpočinek vážně podkopáváme svou schopnost zakoušet bezpodmínečnou Boží lásku a přijetí. Šabat je dar, jehož požehnání nelze ničím nahradit.
(Lynne M. Baab /*1952/)