Pouze víra a důvěra (což jsou vlastně jen jiné názvy pro lásku) nás spojují s Bohem. Pomyslete na Krista na kříži, naprosto bezmocného a nahého, jehož záměry se zdály být v troskách. Přežívá jen jeho víra a naprostá důvěra v Otce. Ježíšova víra nespočívá v důvěryplném pocitu, ale v naprosté oddanosti Bohu, jehož zná jako svého Otce, a to bez ohledu na to, jak skrytý a nevyzpytatelný se momentálně zdá být. Všechno přijímá, přičemž má svou duši cele ve svých rukou – důvěra na něj nespadne odněkud shůry, nezachvátí ho sama od sebe. Přestože se Ježíš při vykoupení světa netěší žádným citelným důkazům Boží lásky, zůstává zcela sjednocený s Otcem, s jeho vůlí: všechno odevzdává do jeho rukou. Zde se projevuje ta důvěra namáhaná až do krajnosti, důvěra, v níž se sjednocujeme s Bohem.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)