Doporučujeme
Jak vidíme na Ježíšově agónii v Getsemanech, naše přirozenost s sebou nese schopnost trpět anticipovanou bolestí – tou, kterou předvídáme v budoucnosti. (…) Když se však zabýváme svou minulostí nebo budoucností příliš, je to, jako bychom dnes chtěli trpět bolestí zubů z minulého týdne nebo z příštího měsíce. Chceme tím na sebe brát tíživé jho vlastní výroby, nikoli sladké jho Pánovo, které je vždycky snesitelné, protože nám ho dává on.
V této své bolesti zůstávej poblíž Ježíše v Getsemanech: i on padl na tvář, když zjistil, že je to na něj příliš, i on zápasil o odevzdanost. Kristus nacházel útěchu v modlitbě, ve volání k Otci: kéž najdeš jeho odvahu, kéž i tebe utěší Boží anděl.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)