Doporučujeme
Všechna zprávy o vzkříšení jsou plné otázek. Marie Magdaléna je dvakrát dotazována, proč pláče. Ona se zase ptá, kam ho položili. Všichni by rádi věděli, jak je možné, že je hrob prázdný. U Marka se ženy shánějí po někom, kdo jim odvalí kámen. U Lukáše: proč hledáte živého mezi mrtvými? Ježíš se ptá učedníků prchajících do Emauz, o čem že cestou hovoří? A všech apoštolů: Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Zmrtvýchvstání nevstupuje do našeho života jako holé konstatování faktu, ale pod způsobou otázek.
Skutečně hluboké otázky se přitom nedomáhají nějaké informace. Spíš nás zvou k tomu, abychom žili novým způsobem, mluvili novou řečí. Jak napsal básník Rainer Maria Rilke /1875–1926/: „Nepátrej po odpovědích, které dnes stejně nemůžeš dostat, protože bys je nebyl schopen žít. Jde o to žít naplno. Teď žij otázkami. Snad později, mnohem později v budoucnosti, postupně, a aniž si možná všimneš, prožiješ odpověď.“
(Timothy Radcliffe OP /*1945/, úryvek ze synodní meditace „Resurrection: Searching in the Dark“, 30. 9. 2024)