„Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené…“ Petr zde kupodivu nedefinuje roli představeného jeho společenskou funkcí, nýbrž na základě dvojí duchovní zkušenosti: „svědek utrpení Kristových“ a „účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit“. Jinak řečeno, představený v církvi není především tím, kdo má zodpovědnost za to či ono, ale měl by být Kristovým svědkem, který je vnímavý pro jeho utrpení a zakusil na sobě nesmírné milosrdenství, jež Bůh projevil v Ukřižovaném. Je také někým, kdo zahlédl krásu přicházejícího Království a žije z nádherné naděje, kterou máme v Ježíši Kristu. Jeho zásadní „kvalifikace“ tedy odkazuje k tajemství Krista.
(Jacques Philippe /*1947/, Duchovní otcovství)