Všechny touhy,
které mne rozptylují ve dne i v noci,
jsou v jádru falešné a prázdné.
Jako noc drží ve tmě skrytý strach ze světla,
tak v hloubce mého srdce,
aniž bych si toho všiml,
zaznívá výkřik:
Chci tebe, pouze tebe!
Jako bouře hledá klid,
zatímco ještě bojuje proti klidu všemi svými silami,
tak i já se bouřím a bojuji
proti tvé lásce,
ale také volám,
že chci tebe, pouze tebe!
(Rabíndranáth Thákur /1861–1941/, Gítaňdžali, 1910)