Doporučujeme
Ve vnitřní krizi se projeví, čemu nebo komu člověk důvěřuje. Když jsem nastaven tak, že všechno je špatně a nějak holt přežívám, tak mne každá krize semele. Když bude krizi čelit člověk, který v hloubi důvěřuje, že to nějak zvládne, a snaží se hledat pomoc, tedy spoléhá na lidské schopnosti své i druhých, tak má šanci krizí projít a ještě si z ní něco odnést. Bude-li tento člověk věřící, bude-li důvěřovat, že v krizi není sám v tom transcendentálním smyslu, může to být velmi silná vzpruha.
My někdy říkáme takovou tu mantru, že se za to budeme modlit. Co to znamená? Možná právě snahu v modlitbě nebo meditaci otvírat prostor, předkládat Bohu, jak na tom jsem. Otevírám prostor Někomu, komu věřím, že může vstoupit – třeba skrze nějakého člověka – a tu krizovou situaci přeformátovat. Taková modlitba není přemlouváním Pána Boha, ale důvěryplným povzdechem, že tou situací potřebujeme nějak projít, zvládnout ji. Stáváme se tak zároveň otevřenými, aby pomoc mohla přijít. Nevěřící bude vzpomínat, že potkal kámoše a najednou se něco vyjasnilo. Věřící si vděčně uvědomí, že mu ho musel poslat do cesty sám Bůh.
(Petr Glogar /*1959/, úryvek z knižního rozhovoru Všechno začíná v nás, 2025)