Ježíš je volným pádem do propasti, která nemá dno. Je květem, vykvetlým z bolestí světa tam, kde člověk kromě smrti a zániku už nic nečeká. (…) Je smyslem, ve kterém se všichni potkávají a jsou si rovni, broučci, psi, medvědi, velryby i lidé, vždyť v něm a pro něho všechno bylo stvořeno. Je tím, který staví věci na hlavu a vzhůru nohama a tam, kde by člověk nejraději zabil, on žádá odpuštění. Je radostí, ve kterou už nikdo nevěří, že je vůbec možná.
(Ladislav Heryán /*1960/, zápisník, citováno podle knihy U Božího mlýna, Vyšehrad 2018)