Doporučujeme
Jak podivné jsou pochody tvého Ducha, můj Bože! Když se před dvěma stoletími začalo v tvé Církvi projevovat zřetelné tíhnutí k tvému Srdci, mohlo se zdát, že to, co vábí duše, je nalezení prvku, který je v Tobě ještě určitější a vymezenější než samo Tvé lidství. Nyní se však naopak jasně ukazuje, že „zjevením“ svého srdce jsi chtěl, Ježíši, především poskytnout naší lásce prostředek, jak se vymanit z toho, co bylo v našem obrazu o Tobě příliš úzké, příliš upjaté, příliš omezené. Uprostřed tvé hrudi nevidím nic než výheň, a čím víc hledím na tento planoucí oheň, tím víc se mi zdá, že všude kolem se obrysy tvého Těla rozplývají, že se nezadržitelně rozšiřují, takže už v Tobě nedokážu rozeznat jiné rysy než podobu zapáleného světa.
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, úryvek z textu Mše nad světem; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Srdce hmoty, Malvern 2024)