Charakteristickou črtou, kterou bych chtěl zvlášť zdůraznit v chování Cyrila a Metoděje, je jejich pokojný způsob, jakým budovali Církev. Ačkoliv slovanští křesťané více než ostatní rádi slyší a cítí, že i tito svatí bratři byli v srdci Slované, přece je pravda, že patřili k řecké kultuře.
Přestože svatí bratři působili v složitých a nejistých poměrech, nijak se nesnažili vnucovat národům, kterým měli hlásat evangelium, nepopiratelně vyšší úroveň řeckého jazyka a byzantské kultury nebo zvyky a obyčeje pokročilejší společnosti, ve které vyrostli a které jim jistě byly bližší a milejší.
(Jan Pavel II., encyklika Slavorum apostoli, IV. kap., redakčně kráceno; 1985)