Právě ve chvíli, kdy je Jakub na cestě, chudý a sám, kdy spí na holé zemi v poušti, aby si odpočinul po dlouhé cestě pěšky, ve chvíli, kdy je ve svízelné situaci osamělého poutníka na dlouhé cestě v cizí divoké zemi, bez přístřeší, kdy je v tak smutném postavení, ho Bůh zahrne nejnádhernějšími důkazy své přízně!
(Charles de Foucauld /1858–1916/, zápisky z prosince 1896)