Uprostřed naší bytosti je bod prázdnoty, nedotčený hříchem a klamem, bod čisté pravdy, bod či jiskra, jež patří jen Bohu, se kterým nikdy nemůžeme nijak nakládat, z něhož Bůh nakládá s našimi životy, který je nepřístupný fantaziím naší mysli a brutalitě naší vůle. Tento malý bod prázdnoty a absolutní chudoby je ryzí sláva Boží vepsaná do nás jako naše chudoba, jako naše nouze, jako naše synovství. Je jako čistý démant planoucí neviditelným nebeským světlem. Je v každém člověku, a kdybychom jej byli schopni uvidět, spatřili bychom miliardy světelných bodů tvořících dohromady tvář a zář slunce, v níž zcela zmizí všechny temnoty a krutost života.
(Thomas Merton /1915–1968/, Conjectures of a Guilty Bystander, 1966)