Doporučujeme
Vyslechni mé kárání a moji radu. Chceš být k dispozici všem? To je správné, chválím tvou velkodušnost! Ale pod podmínkou, že je úplná! Co ti prospěje, získáš-li celý svět, ale ztratíš sebe sama?
Proto vlastní-li tě všichni, vlastni také ty sebe. Proč bys měl přijít o dar sebe sama? Přijímáš všechny, proč tedy nepřijímáš také sebe sama? Jsi dlužníkem moudrých i pošetilých, ale sobě nedlužíš nic? Učení i nevzdělaní, svobodní i otroci, bohatí i chudí, muži i ženy, staří i mladí, klerici i laici, spravedliví i hříšníci, všichni od tebe něco mají. Tvé srdce je obecní studna, z níž mají všichni právo se napít. Jenom ty sám bys měl zůstat žíznivý někde v koutě? Nezříkej se toho, co ti patří!
Kéž se vody tvé velkodušnosti rozlévají až na náměstí. Kéž se jimi napájejí lidé i stáda. Dej napít také Abrahámovým velbloudům jako Rebeka. Se všemi ostatními také ty přilož rty k prameni srdce. Je psáno: „Cizinec tu nesmí pít.“ Copak ty jsi cizinec? Pro koho bys nebyl cizincem, když jím jsi sám sobě? A kdo je zlý k sobě, ke komu může být dobrý?
Rozpomeň se tedy, že máš vcházet do sebe: neříkám stále, neříkám často, ale aspoň někdy. Všem jsi k užitku: tak spolu s ostatními, nebo aspoň po ostatních, buď k užitku i sám sobě.
(Bernard z Clairvaux, O.Cist. /1090–1153/, Úvahy V,5)