Maria uschopňuje lidské srdce k přijetí reality, se vší její bolestí – není ochranou před bolestí, ale skrze své otevření, radikálně zajištěné její bezhříšností, je na zlo citlivější, protože nemá hrubou kůži zlozvyku a otupění. Je citlivým pozadím, které přijímá svět, je jím i tvarováno, dává se mu k dispozici. Maria není pokorná jen před Bohem, ale i před stvořením, slouží mu, opatruje. Slouží mu i svým pokojným odchodem, nezanechává hrob, smutek, dluhy, nezavazuje nás k strnulé pietě, ale odkazuje nám i svým odchodem důvěru v Boha, nezaměřuje nás na sebe, ale stává se cestou, směrovkou, průvodkyní.
(Petr Beneš CSsR /*1965/, Vzhůru srdce; citováno podle stejnojmenné knihy meditací nad Písmem, Portál 2023)