Kde jinde byste uctívali Hospodina „v duchu a v pravdě“ než tam, kde žijete? V přítomném čase, na přítomném místě a nikde jinde. Náš Bůh je Bohem přítomnosti a je také Bohem odtud. Naše pomyslné poutě jsou vždy útěkem od živého Boha – oč světější bych byl jinde! (…)
Pro křesťanský život je zásadní, aby byla prolomena hranice mezi posvátnými a světskými místy, která nám tak vyhovuje. Toto rozdělení není v duchu evangelia a já mám za to, že Ježíš trávil svůj čas naopak tím, že strhával všechny opony v chrámu oddělující běžný život od Boží přítomnosti. Boží přítomnost musí přesahovat hranice kostela. A vy si u sebe doma můžete zvyknout na to, že jdete na pouť do koupelny nebo v průvodu do ložnice. (…) Bůh přebývá v naší ložnici, a my jsme o tom nevěděli. Bůh bydlí u nás doma, a my jsme to nevěděli.
(Adrien Candiard OP /*1982/, Když jsi byl pod fíkovníkem)