KARMEL

Pomyslete na to, co všechno se pojí s chlebem: nadvláda, vysávání a poskvrňování člověka i přírody, hořkost soupeření a třídního boje, organizované sobectví tarifů a cenových okruhů, celý ten podivný zlý svět distribuce, který přiděluje jedněm nadbytek a druhým podvýživu, takže je přivádí k onomu symbolu chudoby, kterému se říká linie chleba. A víno jakbysmet – plod révy a plod práce lidských rukou, víno svátků a svateb… Tohle víno je ale taky lahev, příčina jedné z nejtragičtějších forem lidské degradace – opilství, rozbitých domovů, smyslnosti, dluhů. To, do čeho se Kristus vtěluje, je právě takový chléb a takové víno, a on z něho dokáže vyvodit smysl, zlidštit ho. Nic lidského mu není cizí. Když přinášíme chléb a víno ke stolu Páně, sami se k němu připojujeme tím, že jsme připraveni nabídnout Bohu vše, co chléb a víno znamenají. Zapojujeme se tím, že přinášíme Bohu všechno, co je zničené a ošklivé, aby v tom nalezl smysl. Zapojujeme se do smutku i do radosti světa.

(Geoffrey Preston OP /1936–1977/, God´s Way to be a Man, Londýn 1997)