Hraniční čára mezi evangeliem a moderní, respektive postmoderní kulturou probíhá přímo srdcem jednoho každého z nás. S pokušením nevěřit se každý setkává úplně nejdříve v sobě samém. Teprve až se naučíme zacházet s tímto konfliktem v sobě samých, můžeme k ostatním promlouvat o Bohu. (…)
Naše služba ateistům a agnostikům spočívá buď v setkání rovnoprávných partnerů v dialogu, který se týká společných otázek, nebo zůstane nevyslyšená. Tento dialog musí vycházet ze společného života, ze společné aktivní účasti na vývoji a osvobození, ze společně zastávaných hodnot a společné lidské zkušenosti.
(dekrety 34. generální kongregace jezuitského řádu; 1995)