Alžběta od Trojice (1880–1906) sepsala pojednání »Nebe ve víře« tři měsíce před svou smrtí, v první polovině srpna 1906, a zamýšlela je jako »překvapení« pro svou rodnou sestru Markétu, které ji s ohledem na brzkou Alžbětinu smrt potěší, ale především jí poskytne solidní »duchovní pokrm«, kterým se Alžběta v závěru svého života sama živila. Spisek je koncipován jako desetidenní exercicie, které si karmelitky každoročně konaly a jejichž cílem bylo hlubší připodobnění se Kristu; na každý den připadají dvě rozjímání. Po jednotlivých dnech Vám na pokračování tento spisek představíme.
První den exercicií
První rozjímání
»Otče, chci, aby všichni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval ještě před stvořením světa« (1). Toto je Kristova poslední vůle, Jeho poslední modlitba, dříve než se odebral k svému Otci. Chce, abychom tam, kde je On, byli i my, a sice ne teprve až na věčnosti, nýbrž už v čase, který je počátkem věčnosti, i když stále postupuje vpřed. Je tedy důležité vědět, kde s Ním budeme žít, abychom mohli uskutečnit Jeho božský sen. »Místo, kde Syn Boží ve skrytosti přebývá, je lůno Otcovo nebo božská přirozenost, která je neviditelná přirozeným zrakem a nedosažitelná lidským rozumem« (2), proto řekl Izaiáš: »Opravdu, ty jsi Bůh skrytý« (3). A přesto je Jeho vůlí, abychom v Něm byli pevní, abychom přebývali tam, kde přebývá On, v jednotě lásky, abychom byli takřka »Jeho stínem« (4).
Skrze křest, říká svatý Pavel, jsme byli naroubováni na Ježíše Krista (5). A »Bůh nám dal v Ježíši Kristu místo v nebi, aby nadcházejícím věkům ukázal bohatství své milosti« (6). A dále: »Už tedy nejste hosté nebo cizinci, ale spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny« (7). Trojice je naším bydlištěm, naším domovem, otcovským domem, který nemusíme opustit nikdy. Mistr to jednoho dne řekl takto: »Otrok nezůstane v domě navždy; navždy zde zůstane jen syn« (8).
Druhé rozjímání
»Zůstaňte ve mně« (9). Boží Slovo je to, kdo dává toto přikázání a v něm vyjadřuje svou vůli. Zůstaňte ve mně nejen několik okamžiků, několik pomíjivých hodin, nýbrž zůstávejte... stále, trvalým způsobem. Zůstávejte ve mně, modlete se ve mně, klaňte se ve mně, milujte ve mně, trpěte ve mně, pracujte, jednejte ve mně. Zůstávejte ve mně, aby to mohl vidět každý člověk a vůbec vše ať to může vidět, pronikejte stále více do této hlubiny. Tam je opravdová »samota, do níž chce Bůh uvést duši, aby k ní mluvil«, jak zpívá prorok (10).
Ale aby člověk toto tajemné slovo zaslechl, nemůže se zdržovat, abych tak řekla, na povrchu, nýbrž usebráním musí pronikat stále hlouběji do božské podstaty. »Pokračuji v běhu« (11), napsal svatý Pavel; tak máme každý den touto stezkou sestupovat do »propasti« (12), kterou je Bůh; sklouzněme se po tomto »svahu« v láskyplné důvěře (13). »Propast volá propast« (14). Tam »úplně dole se uskuteční «střet» s božským« (15), tam bude propast naší nicoty, naší bídy v těsném společenství s propastí milosrdenství (16), nezměrné plnosti Boží. Tam dostaneme sílu zemřít sami sobě a tím, že ztratíme vlastní cestu, budeme proměněni v lásku... »Blažení, kteří umírají v Pánu!« (17)
(1) Srv. Jan 17,24 – citáty jsou přeloženy z Alžbětina textu; (2) Jan od Kříže – Duchovní píseň 22; (3) srv. Iz 45,15; (4) »Jeho stín« je obraz, který užívá Ruisbroek; (5) »skrze křest« – srv. Řím 6,4–5; (6) srv. Ef 2,6–7; (7) srv. Ef 2,19; (8) srv. Jan 8,35; (9) Jan 15,4; (10) srv. Oz 2,14; (11) srv. Fil 3,12; (12) »propast« je opět termín vypůjčený od Ruisbroeka; (13) »svah lásky« – rovněž Ruisbroek; (14) srv. Ž 42,8; (15) dosl. »srážka s božským« – i tuto formulaci najdeme u Ruisbroeka; (16) tento obraz najdeme u Anděly z Foligna; (17) Zjev 14,13.
Převzato z knihy: Elisabeth von der Dreifaltigkeit, Der Himmel ist in mir
Editor: Sr. Ancilla Karl OCD, P. Antonio Sagardoy OCD
Nakladatelství: Christliche Innerlichkeit, 1994
Přeložil: Norbert Žuška, OCarm.
Související články
Nebe ve víře (2)
Chvála slávy
Karmelitka je Kristovou svátostí
Být v jistém smyslu »pokračováním Ježíšova lidství«