Alžběta od Trojice (1880–1906)
Zjišťuji, že jsem neschopná dělat pokroky, být vytrvalá, vidím množství svých nedbalostí, svých chyb, vnímám svou ubohost, poznávám svou bídu a vrhám se k zemi, rozprostírám ji před milosrdenstvím svého Mistra.
Třetí den exercicií
První rozjímání
»Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme v něm bydlet« (1).
Zde Mistr opět vyjadřuje své přání bydlet v nás. Jestliže mě někdo miluje! Je to tedy láska, která Boha vábí, která Boha přitahuje ke svému tvoru: ne láska pouze pocitová, nýbrž ona láska, která je silnější než smrt a kterou mocné vody nemohou uhasit (2).
»Protože miluji Otce, vždy konám, co se mu líbí« (3). To řekl náš svatý Mistr a každá duše, která chce žít ve společenství s Ním, musí také žít podle této zásady. Její potravou (4), jejím každodenním chlebem musí být to, co se líbí Bohu (5); musí se podle příkladu svého milovaného Krista nechat obětovat podle Otcovy vůle; každá okolnost, každá událost, každé utrpení je svátostí, kterou jí daruje Bůh; proto už nedělá rozdíly mezi těmito věcmi, přechází je a nechává za sebou, aby si, vzdálena všemu, odpočinula jedině ve svém Mistrovi; »vyvyšuje« Jej vysoko na »horu svého srdce«, ano »výše než Jeho dary, Jeho útěchy, výše než slasti, které udílí« (6). »Mít lásku znamená nikdy nehledat sebe, nic si neponechat pro sebe, nýbrž vše darovat tomu, koho milujeme« (7). »Šťastná duše, která opravdově miluje, Pán se stal zajatcem její lásky« (8)!
Druhé rozjímání
»Zemřeli jste a váš život je spolu s Kristem skrytý v Bohu« (9). Zde nám svatý Pavel daruje světlo, aby osvítil naši cestu do hlubin. »Zemřeli jste!« Co to znamená? Přece že duše, která »chce žít v nedobytné pevnosti svatého usebrání« (10) ve společenství s Bohem, musí být (v rovině ducha) »odloučená od všeho, obnažená a všemu vzdálená« (11). Tato duše »pak sama v sobě objevuje náklonnost k lásce, kterou tíhne k Bohu, bez ohledu na to, co dělají tvorové; co se děje kolem ní, ji nemůže přemoci, neboť se nade vše povznáší, protože je zcela zaměřená k Bohu« (12).
»Quotidie morior« (13). Denně hledím smrti do tváře, menším se (14), každý den se víc a víc zapírám, aby Kristus ve mně mohl růst a být vyvýšen; »bydlím« zcela maličká »na dně své chudoby«, vidím »svou nicotnost, svou bídu, svou bezmoc, zjišťuji, že jsem neschopná dělat pokroky, být vytrvalá, vidím množství svých nedbalostí, svých chyb, vnímám svou ubohost, poznávám svou bídu a vrhám se k zemi, rozprostírám ji před milosrdenstvím« (15) svého Mistra. »Quotidie morior«, mou duši těší (ve vůli, ne pocitově) jen to, co ze mne činí oběť, co mě může strávit, umenšit, protože chci vytvořit prostor pro svého Mistra. Už nežiji já, ale On žije ve mně (16): už nechci »žít svůj vlastní život, ale být přetvořena v Krista, aby byl můj život více božský než lidský« (17) a aby Otec, když se ke mně skloní, mohl ve mně poznat podobu (18) svého milovaného Syna, v Němž nachází celé své zalíbení (19).
(1) Srov. Jan 14,23 – citáty nejsou převzaty z oficiálních překladů, ale přeloženy z předlohy, aby korespondovaly s Alžbětinou meditací; (2) srov. Pís 8,6–7; (3) srov. Jan 14,31 a 8,29; (4) narážka na Jan 4,32; (5) výraz, který se často objevuje v Duchovní písni Jana od Kříže; (6) Ruisbroek; (7) Duchovní píseň Jana od Kříže; (8) tamtéž; (9) srov. Kol 3,3; (10) Duchovní píseň Jana od Kříže; (11) tamtéž; (12) Ruisbroek; (13) »Den ze dne hledím smrti do tváře« – 1 Kor 15,31; (14) narážka na Jan 3,30; (15) Ruisbroek; (16) srov. Gal 2,20; (17) Duchovní píseň Jana od Kříže; (18) srov. Řím 8,29; (19) srov. Mt 17,5.
Převzato z knihy: Elisabeth von der Dreifaltigkeit, Der Himmel ist in mir
Editor: Sr. Ancilla Karl OCD, P. Antonio Sagardoy OCD
Nakladatelství: Christliche Innerlichkeit, 1994
Přeložil: Norbert Žuška, OCarm.
Související články
Nebe ve víře (1)
Chvála slávy
Karmelitka je Kristovou svátostí