KARMEL

Terezie z Avily (1515–1582)

Motýlek je mrtvý, je svrchovaně šťasten, že našel své odpočinutí a že Kristus žije v něm (1). Pohleďme nyní, jak žije, a zda se jeho nynější život liší od předešlého; zda opravdu dostal milost, o níž byla řeč, to se pozná podle účinků. Podle mého názoru účinky jsou následující.

Terezie z Avily (1515–1582)

Při duchovním zasnoubení... se ti dva (1) často odloučí, stejně tak i při spojení, při němž se dvě věci stávají jednou, nicméně se mohou oddělit a existovat každá sama o sobě.

Terezie z Avily (1515–1582)

Bude se vám zdát, sestry, že po tom, co už bylo řečeno o této duchovní cestě (1), už není, co dodat. Ale takový názor je bláhový, neboť jako nemá hranice Boží velikost, tak není nijak omezena jeho činnost. Kdo dokáže někdy vylíčit všechna jeho milosrdenství a jeho velkolepá díla? Jistě nikdo. A proto se nedivte tomu, co bylo řečeno, ani tomu, co vám ještě sdělím, neboť koneckonců to je pouze písmenko vzhledem k tomu, co se dá říci o Bohu.

Terezie z Avily (1515–1582)

Někdy vás napadne, že ten, kdo se těší velkým milostem, už se nemá zdržovat rozjímáním o tajemstvích nejsvětějšího lidství našeho Pána Ježíše Krista, nýbrž cvičit se jen v (božské) lásce. O tomto tématu jsem široce psala na jiném místě (1). Někteří mi namítali, že se v tom nevyznám, že jsou různé Boží cesty, a když už duše mají za sebou počátky, je lepší, aby se odlučovaly od tělesných věcí a cvičily se pouze v těch, jež se týkají božství. Nicméně nikdy mě nedonutí vyznat, že je to dobrá cesta.

Terezie z Avily (1515–1582)

Možná vás, sestry, napadne, že duše, jimž se Bůh tak důvěrně sděluje, jsou si už jisté, že se jím budou stále těšit, a že nemají už důvod, proč se obávat, ani proč oplakávat své hříchy. To je však velký omyl.

Terezie z Avily (1515–1582)

Někdy Pán sesílá jistá hnutí jásotu a jakousi divnou modlitbu, jejíž povaha se nedá pochopit. Avšak mluvím vám o ní proto, abyste věděly, že je možná, a velmi chválily Pána, v případě, že se vám jí dostane. Podle mého názoru se jedná o jakési velké spojení mohutností, kterým však Bůh ponechá svobodu těšit se tou radostí, aniž bych chápaly z čeho se těší, anebo jakým způsobem. A stejně je tomu se smysly. Vypadá to jako hatmatilka, ale opravdu se to stává. Duše zakouší takovou radost, že se s ní nechce těšit sama, a dychtí, aby ji všichni poznali, aby jí pomáhali chválit Pána, jenž je cílem každého jejího pohybu.

Terezie z Avily (1515–1582)

Nyní začínáme s pomocí Ducha svatého mluvit o šestých komnatách, v nichž duše již zraněná láskou svého Ženicha, mnohem usilovněji vyhledává samotu, a nakolik je jí to dovoleno, utíká přede vším, co by ji mohlo rozptylovat... musím vám však, dcery, říci, že nejsou nijak menší zkoušky, jež na ni od nynějška přicházejí, takže potřebuje záruky, jež zakouší, aby to dokázala unést. Myslím, že bude užitečné, když vám vylíčím některé trýzně, jež se přitom zakoušejí a jež znám velmi dobře...

Terezie z Avily (1515–1582)

Když vidím duše, s jak náramnou pečlivostí usilují o modlitbu a jak jsou usebrané, že se zdá, že se neodváží ani pohnout, ani na něco jiného pomyslet...

Terezie z Avily (1515–1582)

Protože je svrchovaně žádoucí vstoupit do šesté komnaty hradu nitra, je dobré neztrácet na ni naději, ani když Pán nedává nadpřirozené projevy přízně; vždyť s jeho pomocí je docela dobře možné dosáhnout opravdového spojení s Ním tak, že se je snažíme získat podrobením vlastní vůle Boží vůli.

Památka Probodení srdce sv. Terezie, 26. srpna

»Mezi Tereziinými ctnostmi vyniká především její láska k Bohu, kterou náš Pán Ježíš Kristus četnými viděními a zjeveními ještě zvětšil. Tak si jí v jednom vidění zvolil za svou nevěstu; v jiném viděla Terezie stát vedle sebe anděla, který jí proklál srdce hořícím kopím. Tyto nebeské dary Boží lásky roznítily v jejím srdci takový oheň, že s vroucí láskou slíbila dělat vždy to, co bude poznávat jako dokonalejší a jako to, co patří k větší slávě Boží.«

(Řehoř XV., Bulla ke svatořečení)