Spíše buď pozorný na to, co od tebe vyžaduje, co po tobě chce, po čem touží...Buď pozorný na to, co od tebe vyžaduje, po čem touží

Život z podstaty duše se nevyznačuje pocitovým vnímáním božské lásky, ale prostým, věrným praktikováním a návykem lásky, i když člověk Boha nepociťuje. Bolestné zakoušení Boží nepřítomnosti se v duchovním životě bude znovu a znovu objevovat jako jeho normální součást.

Hledat svou oporu v Bohu i v takové situaci, nezávisle na zakusitelných darech Boží lásky, představuje prostý a celistvý život s Bohem. V tomto stavu, v této bytostné lásce lne člověk k Bohu samému, nikoli k jeho darům.

Svatost tedy nespočívá v tom, jestli pociťujeme nebo nepociťujeme Boha, když se vylévá do duše nebo se jí dotýká svými božskými paprsky, ale v opravdovém, bytostném praktikování lásky. Tato láska koná v Bohu vše, i bez světla nebo pociťované zbožnosti, i v čase nejhorší a nejbolestnější vyprahlosti. Bůh má totiž ve zvyku navštěvovat vyprahlostí ty, které velmi miluje, a cvičit je tímto způsobem. Dělá to proto, aby se podle jeho příkladu – myslím teď podle příkladu našeho Spasitele – připodobnili jeho životu, smrti a utrpení, a rovněž jeho způsobům, jeho gestům a slovům, jeho jednání, jeho pocitům a náklonnostem. To vše totiž není nic jiného než plod lásky a dobroty. Ty se božským způsobem vylévají na lidi, aby je mocí svého božského proudění takřka strhly s sebou a učinily je – pulsující silou takového Majestátu – zamilovanými. Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku a tebe nazývat jménem a to zcela osobitě.

Bdi tedy nad tím, aby ses nechal jemně přinutit a přemoci tímto spíše vnitřním než vnějším vylitím tak veliké a hluboké lásky, kterou tě Bůh miluje a kterou ti dává. Přitom se nezaměřuj tolik na to, co v tobě Bůh koná. To je opravdu podivuhodné a překračuje tvé pociťování i chápání. Spíše buď pozorný na to, co od tebe vyžaduje, co po tobě chce, po čem touží, aby tě mohl ve všem, skrze všechno a jednou provždy připodobnit své božské vůli. To se projeví jak znamenitostí v jednání, tak připodobněním ve smrti. Tímto praktikováním lásky se staneš jakoby Jím samým, aniž by zde zůstávala ještě nějaká nerovnost nebo nepodobnost mezi Jím a tebou, mezi tvým životem a životem Jeho.

Převzato z knihy: Grundkurs Spiritualität des Karmel
Autor: Elisabeth Hense, TOCarm.
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Tajemství šťastného života slepého br. Jana (1)
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona
Svatební píseň