Všude budu vyprávět, že jsem nádhernáVšude budu vyprávět, že jsem nádherná

Jan od sv. Samsona (1571-1636)

Zpívejte tedy, mé milé družky, našemu Ženichovi novou píseň (1), píseň plnou nekonečné chvály, zvu vás k tomu!

Neboť podivuhodné a bez konce jsou nesmírné zázraky, které smíme pozorovat v hlubokém a dokonalém uskutečnění našeho božského sňatku s Ním; uskutečněného prostě a nedostižně Jím v nás a námi v Něm způsobem, který přesahuje společnou sílu Jeho sjednocení s námi a našeho sjednocení s Ním. Tento sňatek se uskutečňuje v božské jednotě Ženicha samého, kde setrvávají tři Osoby Trojice, které se na vrcholu své činné a okoušené blaženosti plně a v nejvyšší míře obšťastňují v dokonalé a vzájemné kontemplaci, v níž je jeden objímán druhým a jeden ve druhém.

Pověz mi, můj Ženichu, řekla jsem něco špatého nebo si něco nesprávného vymyslela, když jsem ti sdělila, že bych o tom raději mlčela? Neboť naše sladké okoušení a vzájemné vlastnění v nevýslovném spojení a spočívání jednoho v druhém překračují veškeré pochopení. Nelze to vypovědět slovy, na která můžeme přijít, ani vlitými slovy, neboť slova jsou nekonečně vzdálena tomu, oč ve skutečnosti jde.

K čemu by to bylo dobré objasňovat to, co je, prostřednictvím toho, co není; a právě tak: proč objasňovat to, co není, tím, co je? Proto mi řekni, můj Živote a můj Nejmilejší, kde jinde lze nalézt pravdu o tom všem – o mém Protějšku, jenž mě spolu se sebou a v sobě strhává do plnosti svého bytí a od něhož v sobě pociťuji takovou přebohatou hojnost, že její velikost nelze změřit? Kde je tato pravda, nenaleznu-li ji v Tobě (...)?

Důsledkem naplnění této pravdy v nás obou je, že Tvé nevěsty na mne nemohou pohlédnout a nevidět, že jsem Tvou milovanou a jedinečnou nevěstou, jak je to patrné z nadmíru jasných znamení Tvé veliké zářivé lásky, které ke mně od Tebe očividně proudí – ať už si těchto znamení všimnu nebo ne. Mým jediným přáním je být stále ukryta v lásce a poznávána jedině Tebou, jenž jsi mým Ženichem, mým Životem a mým Vším.

Žasl by tedy někdo, že mne vidí tak krásnou (2) v úžasné nádheře, kterou jsi Ty, můj Ženichu? Ne, člověk se nepodiví ani tomu, když budu sama všude vyprávět, že jsem nádherná. Neboť kvůli tomu, že má krása tak probouzí Tvou touhu po mně, připodobňuješ ji zcela své vlastní nekonečné kráse, abys Ty byl plně spokojen.

(1) Ž 98,1; (2) Píseň písní 4,7.

Převzato z knihy: Die dunkle Stille
Vydaly: Elisabeth Hense a Edeltraud Klueting
Vyšlo v nakladatelství: EOS Verlag Sankt Ottilien, 2012
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Svatební píseň (1)
Svatební píseň (9)
Tajemství šťastného života slepého br. Jana
Bohu se nic nelíbí tolik, jako přetvářet lidi v lásku
Život slepého bratra Jana od sv. Samsona