KARMEL

Titus Brandsma (1881-1942)

Žijeme ve světě, v němž se nelze vyhnout utrpení... Kdybychom se nechtěli postavit tomu, čemu se nemůžeme vyhnout, svědčilo by to o nerespektování skutečného stavu věcí. Když nechceme snášet utrpení a bráníme se mu, může to na okamžik vzbudit dojem síly, ale úctu zpravidla pociťujeme jen před tím, kdo nese utrpení opravdu hrdinsky, s obětavostí a láskou.

Jak jinak by vypadal svět, kdyby umlkla odvetná hesla a vymřely nářky... Láska by zmírnila a odstranila více utrpení, než dokázal vypudit ze světa veškerý odpor a všechna povstání. Nevím, jestli dnešní svět nejnaléhavěji nepotřebuje muže a ženy, kteří mají odvahu, obětavost a lásku k nesení utrpení naší doby.

Ježíš trpěl. Ježíš, náš Bůh, který se pro nás stal člověkem.
V předvečer svého utrpení prosil Otce, aby všichni byli jedno, jedno s ním.
Nazval se hlavou mystického těla, jehož údy jsme my. On je vinný kmen, my jsme ratolesti. Sama sebe vložil do vinného lisu a sám jej šlapal (1). A podal nám víno, abychom ho pili a žili jako on a sdíleli jeho utrpení. Kdo mě chce následovat, ať každý den vezme na sebe svůj kříž. Kdo mě následuje, má světlo života. Já jsem cesta, řekl. Dal jsem vám příklad, abyste dělali, co jsem dělal já. A když učedníci nechápali, že jeho cesta musela být cestou utrpení..., řekl na vysvětlenou: Nemusel Kristus tak trpět, aby vešel do své slávy?
Kde je tedy naše touha trpět spolu s ním? Když nám podává kalich svého utrpení, bráníme se. Je pro nás těžké utrpení přijmout, radovat se z něho nám připadá jako hrdinství; toužit po kříži se nám zdá téměř nemožné. Nechtít nic jiného než trpět a být pohrdán... svět nazývá bláznovstvím...

Ó Ježíši, když na Tebe pohlédnu,
ožije ve mně láska k Tobě,
a rovněž Tvé srdce mne miluje
jako svého zvlášť důvěrného přítele.

Sice se ode mne vyžaduje víc odvahy trpět,
ale všechno utrpení přijímám rád,
protože mě připodobní Tobě
a to je cesta do Tvého království.

Jsem šťasten ve svém utrpení,
neboť už ho za utrpení nepokládám,
nýbrž za vybraný úděl,
jenž mne spojuje s Tebou, ó Bože.

Neboť Ty, ó Ježíši, jsi se mnou,
nikdy jsem Ti nebyl tak blízko.
Zůstaň se mnou, sladký Ježíši,
Tvá přítomnost činí dobrým vše. (2)

(1) Srv. Iz 63,2; (2) Tuto modlitbu napsal Titus Brandsma 12.-13. února 1942 ve vězení v Scheveningen.

Převzato z knihy: Titus Brandsma, Engagierte Mystik
Vydal: Bonifatius-Verlag Paderborn, 1991
Přeložil: Norbert Žuška, OCarm.

Související články

Titus Brandsma: Co je mystika?
Jaký obraz Boha fascinuje dnešního člověka?
Kontemplativní život je vznešený a přesto zcela prostý

V Karmelitánském nakladatelství: Titus Brandsma

Připomínáme

Kalendář

červen 2016
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3

Přihlášení