Adrienne von Speyr (1902–1967)

Pozorovala jsem Tvá díla: měla jsem žízeň a Ty jsi mi dal najíst. Můj údiv rostl. Měla jsem hlad a Ty jsi mi podal vodu. Mé mudrlantství se nadmulo. Mrzla jsem a Ty jsi mi poslal ochlazení. Rozhorlila jsem se, chtěla jsem Tě poučit, stále víc jsem se rozpalovala, a Ty jsi mě zabalil do dek.

Tu jsem pochopila: mé potřeby už mi nemají být důležité, mám znát jen ty Tvé. To mé, Pane, ať se rozplyne beze zbytku ve Tvém a ať je nahrazeno Tvým.

Čím více subjektivismů je potravou jednoho subjektivismu, tím více člověk, vždycky náchylný k subjektivnímu, je nakloněn věřit, že má konečně co dělat s pravou objektivitou. V tom je omyl každé doby. Jen objektivní může vést k objektivnímu. Subjektivní je jen akcidentem a musí být rozpoznáno jako takové, a to i tehdy, když otevírá nové výhledy a stává se vedlejší cestou, která vede k pravdě.

Chceš se darovat? Raději s tím počkej, nemáš-li sílu darovat se zcela. Jsou umělecká díla, která by bylo lépe nepodnikat, nestačí-li síla na provedení. Natrvalo je slib, který stále jen slibuje, nesnesitelný, v umění právě tak jako v odevzdání se.

Kdyby byla jen jedna možnost: buď dělat dobré nebo potírat zlo, pak by se člověk musel rozhodnout pro to první.

K nejtěžším věcem patří dokázat člověku, že něco v jeho minulosti bylo nesprávné, protože ničeho se nebojí víc, než že by jeho přítomnost mohla být zpochybněna. Dnešní chyby přiznáváme snadněji, protože si myslíme, že je můžeme napravit.

Pronásledovatel může mít tvář, jakou chce. Dost často je jím sám Kristus, skrytý za jakýmikoli lidskými rysy, když nám nabízí Svou vlast. Pronásledování je pak nejvyšším, posledním výrazem jeho lásky.

Převzato z knihy: Lumina
Vydalo: KNA 2001

Dále doporučujeme

Náš příchod znamená začátek nového putování
Lehčí už to hříšníkovi Pán udělat nemohl

V Karmelitánském nakladatelství: Adrienne von Speyr