Odměnou za srdce lidské dává Bůh srdce své; za celé srdce lidské dává celé srdce své, nerozdělené a jednotné, nejsa jako člověk omezen místem, počtem a časem. Jest naším Otcem nebeským a tím jeho otcovská láska převyšuje nekonečně každou otcovskou lásku pozemskou. Proto na člověka, který uslyší Jeho hlas až v hodině poslední, nehledí jako na tvora nedbalého a jako na bídného opozdilce, nýbrž jako na dítě nejpozději získané, nejpozději v milosti obrozené, tedy jako na dítě nejmladší a nejmenší.

(Jaroslav Durych, Srdce a kříž, soukromý tisk revue Na hlubinu, 1932)