Hostie živá, skrytý Ježíši, Ty vidíš stav mé duše. Sama od sebe nedokážu vyslovit Tvé svaté jméno. Nemohu ze svého srdce vydobýt oheň lásky, ale klečím u Tvých nohou a pohled své duše – pohled věrnosti – upírám na svatostánek. Ty jsi stále týž, třebaže v mé duši nastala změna. Doufám, že přijde chvíle, kdy odkryješ svou tvář a Tvé dítě znovu uvidí Tvůj sladký obličej. Ježíši, divím se Ti, že se přede mnou můžeš tak dlouho skrývat, jak dokážeš zadržet tu nesmírnost lásky, jakou ke mně máš. V příbytku svého srdce naslouchám a čekám na Tvůj příchod, jediný Poklade mého srdce.

(sv. Faustyna Kowalská, Deníček, IV. sešit, 1239)