Ach, kéž bych Tě našla, můj Bratře, venku, samotného, abych Tě mohla políbit a aby nikdo, kdo to uvidí, mnou nemohl pohrdat...Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1 Jan 4,18)

 

František Amelry, O.Carm. (16. stol.)

Nejprve chtěla přítelkyně vidět svého Milého, pak toužila po tom, slyšet Jeho hlas, ale nakonec, když k ní její Nejmilejší promluvil a její duše byla zjihlá láskou, pořád ještě nebyla spokojená: Ach, kéž bych Tě našla, můj Bratře, venku, samotného, abych Tě mohla políbit a aby nikdo, kdo to uvidí, mnou nemohl pohrdat... (srov. Pís 8,1). Ó, milující člověče, tvé srdce je plné touhy a rozkoše, vypadáš, jako bys byl až příliš opovážlivý a beze studu! Ale já vím: láska tě činí opovážlivým, láska se nestará o důstojnost a vznešenost Milovaného. Proto také Jej nenazýváš Otcem nebo Pánem, nýbrž Milovaným. Kdybys Jej měla před sebou jako svého Pána, musela by ses jako Jeho služebnice bát, kdyby byl jako Otec, musela by ses jako dcera cítit v rozpacích. Avšak mezi milovanou a Milovaným nemá místo strach ani rozpaky, nýbrž jen láska.

Z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.

Dále doporučujeme

Zraněné srdce je otevřené srdce
Sladké rány lásky
Svatební píseň
Co je mystika?