Svědectví, to se mi lehko řekne, ale kde a hlavně jak mám začít? Babo raď, tedy v tomto případě Bože raď. Nechci tím nikoho oslnit, pobavit ani poučovat a vlastně se v duchu modlím, ať právě tímto svědectvím oslním, pobavím a poučím. A jsem tam, kde jsem nechtěla být – na úplném začátku.
Úvod nebo chcete-li začátek. Místa s atmosférou klidu a pohody, s biblí a deníkem Etty Hillesum. Prožila jsem vzácných pět dní v pohraničí v České Kanadě s lidmi, které jsem do té doby neznala (až na výjimky – ty potvrzují pravidlo). Po sedmi letech jsem úplně sama na „dovolené" (myslím tím bez rodiny), co když mi celých těch pět dní bude trvat než se do putování, ztišení, rozjímání a povídání dostanu? Dovolte malou odbočku – ve finále mi více jak týden trvalo, než jsem se „dostala" zpět do rodinných činností.
Stať. Putování, ztišení, rozjímání, povídání, modlitba. Také se jedlo. ☺
Závěr? Nutno podotknout, že jsem sice odjela domů ke své rodině, avšak putování, ztišení, rozjímání, povídání a hlavně modlitba pokračují. Putuji dál s rodinou společným životem, ztišení přichází s usnutím dětí, povídání je součástí dne a modlitba naším začátkem!
Bože děkuji za kraj, kterým jsme chodili, za lidi, které jsem potkala a za Tvou všudypřítomnost.
Petra Marhounová