KOSTELNÍ VYDŘÍ

Poutní místo Panny Marie Karmelské a klášter karmelitánů

Nelze vyjádřit naši vděčnost nad bohatstvím Božích darů za těch osm let. Z počáteční snahy připomenout si dávné i nedávné křivdy a modlit se za odpuštění křivd a dobrou budoucnost vyrostl košatý strom setkání, přátelství i oživení téměř zapomenutých míst. Děkujeme všem a s důvěrou čekáme, co nám všem ještě Pán připraví. A zveme do České Kanady i vás.

 


Modlitební putování Českou Kanadou

„Hospodine, vždyť nejsem lepší než moji otcové..." (1 Král 19,4)

15. – 20. srpna 2006

První pouť měla být netradiční rekolekcí pro mladé lidi. Akce navazovala nejen na letní setkání pro mladé, které bratři karmelitání tradičně pořádali (Klášter zevnitř), ale i na aktivity a putování pražského Gymnázia Přírodní škola. Její členové se podíleli i na organizaci všech dalších akcí. Chtěli jsme si připomenout pohnutou historii kraje, zvlášť období konce 2. světové války a poválečnou dobu a vzpomenout na vyhnané české Němce z oblasti. Chtěli jsem putovat a modlit se za všechny oběti i pachatele, za odpuštění a smíření. Kromě čtyř bratří karmelitánů s námi vyrazilo i několik sester karmelitek Dítěte Ježíše. Naše cesta vedla první den do Waldkirchenu (tehdy ještě přes hraniční přechod) na hřbitov, kde odpočívá 25 dětí sudetských Němců z Jihlavy, které zemřely následkem poválečného odsunu. Další dny jsme putovali nádhernou krajinou České Kanady a navštívili zaniklé vesnice Rajchéřov, Romava, Staré Hutě, Košlák, Kuní, Pernárec a Košťálkov. Protože tam dnes je na místě vesnic jen porost a nevýrazné hromady ruin, chtěli jsme těm místům vrátit jejich jména. Proto jsme v blízkosti míst, kde stávala nějaká sakrální stavba vztyčili ceduli, na které česky a německy stálo jméno vesnice a její stručná historie.

Putování jsme zakončili pěším putováním ze Starého města pod Landštejnem do Kostelního Vydří. Akce byla nejen krásným setkáním, ale i nečekaně hlubokým duchovním zážitkem. Nikdo tehdy ještě netušil, že jde o pouhý začátek daleké cesty.


CESTA KE SMÍŘENÍ

Modlitební setkání v České Kanadě
postavení kříže na místě bývalé kaple Andělů strážných v Košťálkově

21. dubna 2007

Protože byla akce v létě úspěšná, chtěli jsme umožnit účast na podobném setkání i dalším kamarádům, kteří se jí neúčastnili. Rozhodli jsme se ale udělat další krok k oživení jednoho z míst, které jsme v létě navštívili. Během víkendové rekolekce jsme chtěli místo bývalé kaple v zaniklé vesnici Košťálkov uctíti trochu důstojněji. Proto jsme v rámci akce nejprve upravili místo, kde stávala kaple Andělů strážných, aby zde mohl být postaven kříž. Poprvé jsme pozvali i veřejnost z české i rakouské strany k společnému setkání, při kterém byl vztyčen a požehnán kříž a sloužena mše svatá. Ohlas byl zcela nečekaný, takže když jsme litaniemi ke všem svatým zahajovali procesí ke kříži v místě bývalé kaple, tísnilo se kolem cesty mnoho desítek lidí. A poprvé zde byli i Rakušané, kteří jako děti na našem území žili a byli vyhnáni. Minulost a současnost se propojily.


Pohraničím bez hranic

Putování krajinou České Kanady a vlastního srdce
12. – 17. srpna 2008

Na letní putování jsme se do České Kanady vydali několik měsíců poté, co Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru a de facto byly zrušeny hranice. Vydali jsme se do míst, která nějak symbolizovala rozdělení. V promluvách O. Gorazda jsme se ale věnovali tématu hranic i ve smyslu společenském, osobním a duchovním. A tak zatímco naše cesta vedla na pomezní hrad Landštejn, do Kláštera u Nové Bystřice a na jih do Rakouska, uvědomovali jsme si, jakým zázrakem je dar svobody a volného pohybu. Akce ale tentokrát vyvrcholila v zaniklé vesnici Romava. Tam jsme společnými silami v poněkud „lesním" stylu obnovili kapli. Dřevěný kříž s obrázkem P. Marie Bolestné (kaple bývala zasvěcena Nalezení Sv. Kříže), kamenná menza z prahu jednoho zbořeného domu. A mše svatá po více než šedesáti letech. Navzdory tomu, že celý den, kdy jsme kapli slavnostně obnovovali, pršelo a bouřilo, na pouti se sešlo skoro šedesát lidí z Čech, Moravy a Rakouska.


Zaniklé vesnice nejsou němé

9. května 2009

Po překrásné mši v létě na Romavě nám bylo líto toto místo opustit. A snad jsme si chtěli i trochu vynahradit počasí a umožnit i těm Rakušanům, kteří v létě na pouť nemohli přijít zažít mši svatou na místech, které byly mnohdy velmi úzce spojeny s jejich životy. Zároveň jsme chtěli obě zaniklé vesnice – námi nově připomenutá - nějakým způsobem duchovně propojit.
Několikakilometrové putování začalo v Košťálkově u obnoveného kříže, kde se sešli poutníci obou národností. Cestu nám zpříjemňovaly písně, duchovní promluvy i modlitba růžence nejen v češtině, ale podle zájmu i v němčině nebo latině. Odpoledne jsme pak procesím od statku Röschlových v rakouském Radschině doputovali na Romavu a zde v hojném počtu společně chválili Pána. Setkání s těmi, kteří v Romavě žili jako děti bylo téměř dojemné.


Zaniklé vesnice nejsou němé (II)

8. května 2010

Jednalo se již o druhou květnovou pouť na Romavu spojenou s rekolekcí v Kostelním Vydří. V Košťálkově jsme se opět sešli s pamětníky a se známými i novými lidmi z obou stran hranic. Z Košťálkova jsme putovali dále přes Klein Taxen , vrch Pyramide do Radschina. Cestou nás opět provázelo duchovní slovo Otce Gorazda. Odpoledního procesí a mše sv. v Romavě se zúčastnilo přes šedesát poutníků. Z akce se začala stávat tradice.

Křížem krážem ke svobodě

10. - 15. srpna 2010

Uplynuly opět dva roky od posledního letního putování, když jsme se rozhodli se znovu sejít na delší dobu. Tentokrát jsme o vztazích mezi Čechy a Rakušany nechtěli jen mluvit, ale opravdu se více vzájemně poznat a prožít společné chvíle. Proto se na přípravě akce významně podílel Svatopluk Jánský z Jemnice se svými českými i rakouskými přáteli. Téma duchovních promluv O. Gorazda byla vnitřní a vnější svobody a nesvobody.
Putovali jsme kolem Dyje přes Raabs na zříceninu hradu Kollmitz, kde se nás ujalo několik rakouských rodin, připravili nám skvělý program a občerstvení. Následující den s námi i někteří z nich dále putovali na sever. Další útočiště nám poskytl pan farář Josef ve Waldkirchenu. V pátek jsme překročili, dnes již téměř pomyslnou hraniční čáru, a na české straně připravovali jámy a podstavce pro nové kříže, které jsme tam plánovali vztyčit. Putování jsme zakončili cestou z Košťálkova do Starého města pod Landštejnem. Během ní se k nám v sobotu připojili i další poutníci z obou stran hranic. Symbolicky jsme nesli tři dřevěné kříže, které jsme postupně vztyčili na křižovatce cest bývalé obce Pernárec a na místech zaniklých kaplí v bývalých vesnicích Kuní a Košlák. Společně prožitý den jsme zakončili poutní mší svatou v kostele ve Starém Městě pod Landštejnem.


Zaniklé vesnice nejsou němé (III)

7. května 2011

Již třetí květnovou romavskou pouť jsme se rozhodli zahájit v rakouském Reingers, kde místní sdružení pod vedením historika Niklase Perziho vybudovalo muzeum věnované zaniklým vesnicím a poválečnému vyhnání. Počasí nám přálo a setkání při mši svaté v Romavě bylo opět pro všechny silným společenským i duchovním zážitkem.


Zaniklé vesnice nejsou němé (IV)

5. května 2012

Začínáme opět v Košťálkově, tento rok ve funkci duchovního průvodce vystřídal O. Gorazda O. Andreas z rakouského Langau.


Pouť smíření - Zaniklé vesnice nejsou němé (V)

11. května 2013

Počasí je extrémně nepříznivé. Již v pátek se z oblohy valí proudy deště a po krátkém přerušení – v době, kdy v Košťálkově zahajujeme pouť, začíná v Klein-Taxen pršet znovu a hustě, navíc se ochlazuje. A snad se stává zázrak – navzdory vší nepohodě si všichni zachováváme radost v srdcích, vzájemné duchovní sdílení a pocit, že Pán jde s námi je hlubší než kdykoli jindy. Sváťa domlouvá, že studený oběd, na který zveme i rakouské přátele, můžeme sníst pod střechou v Radschině. Majitel statku nám ochotně poskytuje přístřeší a navíc nás zve i do kaple, v které máme duchovní slovo. Po krátkém rozvažování se rozhodujeme, že i mši svatou – vzhledem k neutuchajícímu dešti – přemístíme z venkovní kaple na Romavě právě do této kaple. Ale ani tento fakt nic neubírá hloubce našeho prožitku. Snad ještě nikdy nejsou rakouští a čeští poutníci spojeni v tak blízké společenství. Bohu díky.

Putování Českou Kanadou
s Biblí a deníkem Etty Hillesum

13. – 18. srpna 2013

Uplynuly tři roky od posledního letního putování a pět let od obnovení kaple v Romavě. A tak jsme se rozhodli vyrazit do České Kanady znovu. A tentokrát si detailněji připomenout dramatické události 20. století – nejen poválečné vyhnání německy mluvících obyvatel, ale i perzekuci Židů, období „železné opony" a doby, kdy Češi a Rakušané stáli na opačných stranách pomyslné fronty. Celou dobu nás doprovázely texty Etty Hillesum, židovské dívky, která dokázala najít nebývalou svobodu ducha u uprostřed nejhoršího pronásledování. A, již tradičně, hluboké duchovní promluvy O. Gorazda.
Cesta první den vedla opět na Montserrat u Slavonic a do Stálkova. Druhý den jsme putovali přes Landštejn a Klášter do Nové Bystřice. V pátek jsme se již sešli s početnou skupinou rakouských přátel a vydali se pod vedením historika Niklase Perziho po „Stezce 20. století" z Nové Bystřice do rakouské obce Leopoldsdorf. Zde jsme měli v obecní kapli společně s místními Rakušany mši svatou a pak následoval společný večer, na kterém jsme měli možnost nejen povyprávět o historii našich poutí, ale i přátelsky pohovořit a na konec i zazpívat s kytarou u ohně. Pohostinství rodiny Weinstabl bylo krásné a nám všem přišlo jako další malý zázrak, že zde, kousek od bývalých „drátů" můžeme společně sedět, hovořit a smát se.
V sobotu dopoledne jsme upravili romavskou kapli a její okolí, a u Röschlova statku na státní hranici, v místě, odkud každoročně vycházejí procesí „romavských" poutí jsme vztyčili dřevěný kříž. A odpolední mše svatá v zaniklé vesnici byla opět vrcholným zážitkem.

Připomínáme

23 úno 2019 08:00-12:00
Setkání terciářů Olomouc-Hejčín
02 bře 2019 09:00-13:30
Setkání terciářů v Praze - Liboci
02 bře 2019 09:00-13:00
Setkání terciářů Hradec Kralové
04 bře 2019 16:30-19:00
Setkání terciářů Klatovy
04 bře 2019 18:00-20:30
Setkání terciářů Kostelní Vydří

Přihlášení